Čím je pro vás zajímavá poetika Slovácka a s ním spojených Galuškových povídek? Poetiku Slovácka vstřebávám zhruba od svých osmi let. Tehdy se přiženil jeden z členů naší rodiny (pocházím z Ořechova u Brna) do Strážnice. Dokonce do rodiny, ve které byl dominantní postavou legendární Slávek Volavý. Sám jsem se v té době začal učit hrát na housle, takže Slovácko pro mne znamenalo a dodnes znamená především "cimbálová muzika". Sám jsem se po mnoha létech stal dramaturgem BROLNu a jezdil jsem na Strážnické slavnosti režírovat různé slavnosti, takže jsem často spolupracoval i s cimbálovými muzikami z Hradiště a okolí. Jako malý jsem se potkal s lidovým vypravěčem Vaškem Mlýnkem. Při jeho vyprávění jsem se dokázal vyloženě "řehtat". A to pro mě bylo taky Slovácko. No a od Vaška Mlýnka už nebylo daleko ke Galuškovi a jeho povídkám. Sáhnout po téměř až kultovní látce, to chce kus odvahy... Je něco, na co jste si musel dávat obzvlášť pozor? Řekl bych, že nejde ani o odvahu, spíš mi ředitel Slováckého divadla nabídl, abych se zúčastnil soutěže o napsání hry podle Galuškových povídek. Ne, že bych v té době měl málo práce, ale docela mne zajímalo, jak dostat Galušku na jeviště. A řeknu vám na rovinu, že šlo o značně náročný "oříšek", se kterým jsem chtěl dokonce i "seknout". Ovšem moje povaha mi nedá, abych se s problémy nepopral, o čemž svědčí blížící se premiéra. Vy sám pocházíte z Brněnska, kde se mluví trochu jinak, než na Slovácku. Jak jste se vyrovnával se specifickým slováckým nářečím? Pocházím z již zmíněného Ořechova u Brna. A tam máme své nářečí. A představte si, že na dolním konci dědiny se určité výrazy řeknou jinak, než na konci horním. A to jde o vesnici s necelými třemi tisíci obyvateli. Když jsem si uvědomil rozlehlé Hradiště, ke kterému nedělitelně (upozorňuji, pro mě!) patří i Staré Město a Kunovice, řekl jsem si: "No nazdar!" Protože jsem chtěl, aby bylo ve "Slovácku" používáno nářečí Hradišťské, svěřil jsem scénář místním odborníkům. (Moje první verze by se opravdu dala označit jako "slováckohanáckoořechovská".) Již při první čtené zkoušce nastaly samozřejmě potíže, že se určité výrazy říkají úplně jinak, či se dají říci tak, či onak! Velmi zajímavé je, že mnoho herců Slováckého divadla pochází z úplně jiných krajů naší republiky a ti jsou někdy při zkoušení již úplně "zblblí", a tak se z jeviště občas nesou takové jinotvary, které se nedají zařadit nikam. Pevně však doufám, že se nám do premiéry podaří najít optimální variantu, která snad bude lahodit i těm největším odborníkům. Jak se Vám pracovalo s herci Slováckého divadla a vůbec, jak na vás dnes působí SD jako takové? Ředitelství divadla vsadilo především na mladé herce a podle mého mínění udělalo velmi dobře. Mám pocit, že se méně diskutuje a více dělá a to je opravdu pozitivum. To se pak odráží i v kvalitě práce, která se zákonitě přenáší na publikum, které do divadla chodí a to je to nejdůležitější. Velmi rád přiznávám, že se mi s herci Slováckého divadla pracovalo skvěle a na zkoušky s nimi jsem se vždycky těšil. Jestli je to i naopak, nevím, ale zdá se mi, že si se mnou hráli docela rádi a byli kreativní, což není v českých divadlech až tak moc k vidění. Přesvědčit se o tomtéž diváci mohou sami. Stačí navštívit komedii "Slovácko sa súdí, aneb Fašank z věcí ludských" a dvě hodiny se v hledišti Slováckého divadla bavit. Schválně, poznáme se na jevišti? Dokážeme se sami sobě zasmát? Odpověď na tyto otázky přinese Matúš Pagáč, Jura Klásek, Tonka Fukarová, Teréza Bočnicová a další nesmrtelné postavy půvabných povídkových knížek Zdeňka Galušky, v provedení herců Slováckého divadla.