„Před pár měsíci mě kontaktoval produkční Štěpán Goiš s tím, že potřebují na divadelní plakát mladého člověka a že jsem jim padl do oka právě já. Samozřejmě jsem byl překvapený, ale moc jsem neváhal. Být kluk z plakátu, to je něco, co jsem si vždycky přál zkusit. Možná to zní trošku zvláštně, ale byla to možnost vyzkoušet si něco nového. Po herectví jsem nikdy netoužil, ale mohl jsem se tak do divadla alespoň symbolicky vrátit a podpořit ho,“ usmívá se mladý student práv.

20 minut uprostřed hlavní silnice

Focení plakátu probíhalo v samém centru města uprostřed rušné silnice. „Původně jsme si vybrali křižovatku mezi klubem Mír a Umprumkou, ale bohužel jsme neměli šanci se dostat přímo do křižovatky. Tak jsme se přesunuli o kousek dál, na ostrůvek uprostřed cesty. Namačkali jsme se na něj já, fotograf, světla a produkční a pak už jen čekali na největší špičku, aby se za mnou míhala auta. Celé to trvalo necelých dvacet minut,“ popisuje nevšední zážitek.

Dnes už plakáty s Jakubem Jahodou visí po celém kraji a samozřejmě to nezůstalo bez odezvy. „Být tváří Slováckého divadla je zvláštní pocit. Je to pozitivní, ale pořád ještě si zvykám na to, že lidi, se kterými jsem nebyl roky v kontaktu, mi najednou posílají pozdrav a fotku autobusu s mým obrázkem. V chatovacích skupinách s mými kamarády okolo toho už vznikají třeba soutěže, kdo mě první uloví nebo kdo se se mnou sveze autobusem,“ směje se Jakub Jahoda.

I když už ve Slováckém divadle nepracuje, má s ním spojeno spoustu příjemných zážitků. „Vybrat jeden je náročné. Co se týče inscenací, na seznam mých oblíbenců patří například komedie 1+2=6 nebo Perfect Days. Z těch, které se stále hrají, jsou to Dva úplně nazí muži, protože je to velmi vtipná inscenace, a navíc z právnického prostředí, kde se teď pohybuju,“ uzavírá Jakub Jahoda.