Všechno je přitroublé, nějak po našem

Jiří P. Kříž

Neúnavný rebel a znamenitý dokumentarista Břetislav Rychlík prožívá i v divadle výjimečné tvůrčí období. Po dvou politických majstrštycích ­ Kohoutově Vítězném únoru u Klicperů v Hradci a Słobodziankově Naší třídě v brněnské Polárce ­ promyšleně a s rozvahou vstoupil do revíru Čechovova Ruska. A hned s Platonovem!
Prvotinu psal mistr světového dramatu už na gymnáziu. To bylo ve druhé polovině 70. let 19. století. Kdyby se měl text hrát celý, vydal by na sedm hodin. Málem se ale nehrál vůbec. Když mu hru poplivala herečka Jermolovová, Čechovovi se obdiv k dámám jevišť stal osudem, opisy Platonova zničil.

Život v bludném kruhu

Zázračně se dochoval původní rukopis, který příbuzní předali k archivaci dvacet let po Antonově smrti. Ve 30. letech uvedli Platonova ve Francii a Itálii, poprvé rusky ho hráli až v roce 1957. Ve Slovníku světových literárních děl ho obešel i Vladimír Macura. Hrají se u nás ale překlady Jaromíra Vavroše nebo Ivana Wernische.
Ten druhý je samozřejmě bližší Rychlíkovi, jehož Platonov má po trápení s krácením textu i tak bezmála tři hodiny. Divák se ale nenudí ani vteřinu.
Režisérovi se podařilo zdůraznit, co Čechova trápilo: Věčná nehybnost ruské společnosti sázející vždy nejprve na mladické ideály práce a světlé budoucnosti, mocí, lhostejno jestli carskou nebo jakoukoli jinou, brzy ale proměněné v tlachy, otupené navíc obžerstvím a konzumaci vodky. Později i hladomory.
Snění se v Rusku vždy spolehlivě proměňuje ve žvást. Nedosažitelný blahobyt populačních vln pak eliminují války, a pokud to nestačí, gulagy. A to ještě vesnický učitel Platonov snílkem není. Zastupuje jen aktivnější odnož Gončarovova Oblomova.
Rychlíkovi vyšel i záměr odkázat poselství velkého ruského spisovatele Čechům jedenadvacátého věku. Nejenom proměnou Čechovovy zahrady ve zbohatlickou lázeň s venkovním bazénem a s módní střelnicí (scéna Tomáš Rusín). V čase, v němž po nadějném vykročení od lži a nenávisti už zase jen navztekaně přihlížíme, jak naši lepší budoucnost prožrali mluvkové a vykukové vedoucí společnost prostřednictvím zázračně zbohatlých struktur, odkud se vyhrabala.
Nikde jinde by Rychlík nenašel spolehlivější herce, kteří by poselství Platonova dokázali tlumočit lépe. V titulní postavě duchaprázdného donchuána, se opět zaskvěl Tomáš Šulaj. Jeho: „Udělal jsem to přitrouble, tak nějak po našem,“ není jen sebepolitováním. Je to inscenační klíč, čechovovské sprásknutí rukou nad Čechy. Už Vladimír Morávek v Hradci ten odkaz - Čechov Čechům - vzal za svůj.
Silou výpovědi připomíná Rychlíkův Platonov jeho starší, také vlastně nepolitický opus - Gazdinu robu v brněnském Národním divadle (2009). Co je ale v divadle nepolitické? Jen jaloviny. K nim mají režie Břetislava Rychlíka daleko.

Na jevišti koncertují

Prázdnotu a duchovní tupost tlumočí přesně i David Vaculík (Vojnicev), statkářský tým, herecky reprezentovaný Martinem Vrtáčkem, Josefem Kubáníkem, Irenou Vackovou, a také Pavel Majkus (explukovník Trileckij), Zdeněk Trčálek (jeho syn Nikolaj Ivanovič) a další. Dvě postavy hýří životní aktivitou: Zloděj, k jakékoli špatnosti odhodlaný Osip - výborně zvládnutý protiúkol lyrika Jiřího Hejcmana ­ a odporný příživník, synek senilního Glagoljeva Kiril (David Macháček).
Siluetu nového Ruska, bohužel jen kořistného, představuje bohatý Žid Abram Vengerovič (Pavel Hromádka). Toho se vztahem k příštím revolucím jeho studující syn Izák (Martin Hudec). ­ Aktivnějšími než muži-trubci jsou mladá vdova po generálovi Vojnicevová (Tereza Novotná) a okolí převyšující, ale marná Sofie Jegorovna (Jitka Hlaváčová, dříve Josková). Tragickou ženskou pasivitu zastupují v příběhu Platonovova žena Saša (Barbora Nesvadbová), a ještě o naivní rozměr bezduchosti bohatší mladá dívka Marie Grekovová (Petra Staňková). ­ Platonov v Hradišti ­ zážitek. A kritici nikde. Pardon ­ v Praze, možná v Brně. Tak přijedou snad aspoň v prosinci na hradišťsko-zlínský festival Zaráz.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Anton Pavlovič Čechov: Platonov. Ztratil Hospodin trpělivost? Překlad Ivan Wernisch. Úprava a režie Břetislav Rychlík, dramaturgie Iva Šulajová, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová, kostýmní spolupráce Eva Morávková, hudba Matěj Kroupa, světelný design Pavla Beranová. Premiéra 10. června 2017.

Hodnocení 90%

Vstupenky na reprízy inscenace Platonov - Ztratil Hospodin trpělivost? můžete rezervovat ZDE...