Kdys poprvé zaslechl jméno J. A. Pitínský? Někdy v polovině devadesátých let. Dostal opět nějakou cenu, asi Radokovu a vím, že jsem měl radost z toho, že bez vysoké školy to dotáhl tak vysoko. Tenkrát se téma vysoké školy dost probíralo. Jaké to bylo, když ses dozvěděl, že budeš hrát v jeho Gazdině robě před čtyřmi lety? Nijak intenzívně jsem to neprožíval, jen jsem nevěděl, jaký Píťa ve skutečnosti je. Bylo to ale jako vždy, když si v divadle přečtu obsazení. Jak na tebe Pitínský působil, když jsi ho poprvé uviděl při čtených zkouškách? Už při první čtené zkoušce jsem si uvědomil, s kým mám tu čest. Čišelo z něho něco, co se vůbec nedá vůbec popsat. A taky jsem si všiml, že neustále váhá a přemýšlí, jestli se vydal správnou cestou. V těchto dvou věcech jsme úplně stejní. Gazdina roba a následně i Bratři Karamazovi přinesli Slováckému divadlu velkou prestiž. Jak na obě inscenace vzpomínáš? Na Gazdinu velmi dobře a rád. Měl jsem prostor k vyjádření, sdělení palčivého vztahu Samka k životu, k sobě samému. Bratrů Karamazových si velice vážím, ale nikdy jsem k nim nepřilnul. Postavu, kterou jsem tam vytvořil, nešlo nijakým způsobem vést k nějaké myšlence. Prostě na to nebyl prostor. Ale doufám, že jsem to Píťovi moc nepokazil. V Lišce Bystroušce hraješ jednu z hlavních rolí revírníka. Připravoval ses nějak speciálně? Na to, jak se připravuji na role, nechci odpovídat, je to moje „výrobní tajemství”.Ale když je připraven režisér a neomezí se pouze na: přijdeš zprava, odejdeš doleva a při tvůrčím hledání nepadají na hlavy herců slova „to je blbost”, tak prozradím, že se na tu přípravu strašně moc těším. Jak probíhá zkoušení L. B.? Je to „óda pro radost”. Kéž by jich bylo v životě víc. Prozradíš nějakou veselou příhodu ze zákulisí? O Pitínském a jeho práci se mezi divadelníky vyprávějí romány. Jednou přišel ze zkušebny do klubu a řekl (při Gazdině robě): „Kamile, ulej mi panáka, jsem hrubo nasraný.” To jsem vytušil, že se něco děje. Bylo to nejsprostší Píťovo vyjádření, co ho znám. A pro nás, co jsme to slyšeli, hodně veselé, protože kdybyste slyšeli tu intonaci… Stalo se ti, že před tebe režisér postavil opravdu těžký úkol se kterým sis nemohl poradit? Těžký úkol je pro mě vždy výzva k boji s ním. Slova „to nejde” v životě i na jevišti ze zásady odmítám. Na L. B. se chystají snad všichni divadelníci z republiky. Je to pro tebe nakopnutí k práci, nebo je to spíš svazující? Kritici napíší vždy, jak se to líbilo jim. Nerozeberou jednotlivé figury, jejich klady, zápory. Ke škodě herců, režisérů. Obecné fráze nám nikdy nepomůžou potvrdit, nebo vyvrátit cestu, na kterou jsme se vydali. Ale všechno možná časem přijde. Možná to přijde právě při Lišce Bystroušce, ale to si říkám už mnoho let. Koho diváci v inscenaci kromě tebe uvidí a co budou kolegové hrát? Diváci uvidí celý soubor a v Píťově pojetí si ho určitě zapamatuje celé hlediště. Já, coby Revírník, táhnu jednu myšlenku, Bystrouška zase jinou, ostatní taktéž. Velikost textového partu zde nehraje roli. Mně šlo vždy o to, aby každé představení bylo dobré. Snad se to podaří i tentokrát. Divadlo začíná nabízet předplatné na příští rok. Co bys vzkázal divákům, kteří uvažují o jeho zakoupení? Diváci jsou smyslem naší práce a skladba titulů pro příští rok dává tušit, že se v hledišti nudit nebudou. Takže těm, kteří váhají“” zkuste to a uvidíte. Za sebe i za celý soubor vám zaručuji, že se nebudete stačit divit. Vlastně dívat.