Když Květa Fialová před časem oznámila, že hodlá nastudovat inscenaci se souborem Slováckého divadla, považovali to mnozí divadelníci i novináři za rozmar herecké hvězdy. Po lednové premiéře je však jasné, že šlo o šťastný nápad s dobrým koncem. Hradišťská inscenace není exhibice jedné herečky, ale kompaktní divadelní celek.
Režisér Igor Stránský si byl vědom, že k úspěchu vede cesta klikatá, neboť Květa Fialová ztvárnila postavu vitální hraběnky Maude už v devadesátých letech na jevišti Divadla ABC a později i v Mladé Boleslavi. Jeho koncepce nesměřuje k využívání prvoplánového humoru, který zápletka o vztahu čiperné osmdesátnice a nihilistického mladíka nabízí, ale usiluje o nový pohled v tom, že hledá existenciální rozměr předlohy. Vedle komických situací jsou k vidění jednoduše aranžované scény, v nichž postavy promlouvají jen v kuželu světla o závažných tématech smyslu života a lidského údělu.
„Nezdá se vám pojem majetek poněkud absurdní? Na svět jsme přišli bez ničeho a bez ničeho zase odejdeme," říká herečka ústy své postavy, ale přitom je zřejmé, že mluví také za sebe. Nejde o to, že by z jeviště padala moudra, co lze tesat do kamene. Květa Fialová hraje Maude jako ženu, která ví o životě mnohé, přijímá jej jako dar a toto své krédo předává ostatním. Pravdivost slov i gest: to je zásadní pocit z jejího úchvatného výkonu. Silně autenticky působí také Josef Kubáník v úloze Harolda. Zvláště jeho postava je v předloze zdrojem černého humoru, neboť vytváří sérii aranžovaných sebevražd. Na hradišťském jevišti nemá jít o pouhou komickou figurku. Kubáníkův Harold není literární konstrukce, ale člověk z masa a kostí: jeho podivínské chování se postupně ukazuje jako výsledek konkrétní životní situace. Přátelstvím s Maude nachází svobodu a nezávislost, ale také sám sebe. Titulní dvojici doslova nahrávají na smeč další aktéři, z nichž velký prostor má zvláště Anna Slezáková-Miková v úloze Haroldovy direktivní matky a Jitka Josková, která vytváří hned tři typově odlišné adeptky na seznámení.
Z mantinelů běžné konverzační komedie vybočuje i disharmonická scénická hudba, v níž Mario Buzzi překvapivě vytváří kontrast k poetice textu, a variabilní scéna Jaroslava Milfajta, který s využitím otočných dekorací střídá prostory interiérů s exteriéry, mezi nimiž nechybí ani větev mohutného stromu, na níž oba protagonisté při jednom z rozhovorů spočinou.
Inscenace Harold a Maude ve Slováckém divadle stojí za pozornost nejen pro pravdivé herectví Květy Fialové a Josefa Kubáníka. Nabízí setkání se silně artikulovaným tématem, jež je v dnešní době navýsost potřebné. Hvizd píšťalky, kterým Harold doprovází přítelkyni na její poslední cestě, nese v Hradišti symbolický apel: lidský život je krátký, nebojte se jej prožít naplno.

David Kroča