Hra Sébastiena Thiéryho Dva úplně nazí muži je vaší první spoluprací se Slováckým divadlem. Jak se vám zatím v Uherském Hradišti zkouší?

Ve Slováckém divadle se mi zatím zkouší báječně. Herci jsou hraví, chytlaví, na každou zkoušku připravení a nadto v dobrém rozpoložení. Ač se ještě teprve vzájemně poznáváme, nebrání nám to v efektivní práci. Dobrý pocit a dojem dostředivosti však mám ze všech, kdo se na vznikající inscenaci podílejí.

Když se rozhodujete, zda přijmout nabízenou režii, co je pro vás při rozhodování důležité?

Kvalita hereckého souboru. Herci!

Pokud se však nespokojíte s tak krátkou odpovědí, zkusím ji trochu rozšířit. Nemám nějaké divadelní sny, tituly, které bych chtěl nastudovat. V rozhlase jsem se navíc musel naučit dělat široký rejstřík poetik a žánrů. Nejsem tedy v tomto ohledu nějak vyhraněný, naopak jsem se doteď snažil vyhledávat nové impulzy a přijímat i úkoly, do kterých se musím trochu „rovnat“; vědomě si věci komplikuji a z řešení se pak poučuju. Tento přístup však pozvolna opouštím s tím, jak si uvědomuji a pociťuji omezenost lidského potenciálu (zejména toho vlastního!); začínám mít větší potřebu se již nějak ukotvit a zacílit; systematičtěji rozvíjet nabyté zkušenosti, budovat vlastní poetiku a více se svou prací vztahovat k žité současnosti. Přes to všechno ale i napříště při rozhodování o nabídnuté režii uslyším především na herecký soubor. Na jeho kvalitu, složení, kondici. Herci mě inspirují a spolupráce s nimi mě nesmírně baví.  V tomto ohledu jsem se vůbec nemusel rozmýšlet, zda přijmu nabídku ze Slováckého divadla. Hned jsem věděl, že se zdejšími herci chci spolupracovat.

Dva úplně nazí muži je brilantní absurdní komedie. Co podle vás dobrá komedie musí mít, aby uspěla u diváků?

Bezesporu začátek, střed a konec.  Pak nějaký ten gag. Ping pong v dialogu. A především herce, kteří umí hrát lehce, svižně a s vnitřním radostným pocitem. Úspěch u diváků je ale i při naplnění uvedených předpokladů nadále vrtkavý a nevyzpytatelný.

Hlavní role ztvární Tomáš Šulaj a Pavel Šupina. Budou opravdu, jak název napovídá, na jevišti „dva úplně nazí muži“?

Ano, budou. S nahotou však v inscenaci pracujeme cudně. Povětšinou…

Proč by se měl jít člověk na Dva úplně nahé muže podívat?

Pokud jsem na to neodpověděl už v předchozí odpovědi (což doufám, že ne!), pak bych zmínil, že kromě vzhledných těl herců obnažíme plně i jejich komediální talenty.  A to v případě všech aktérů: Tomáše Šulaje, Pavla Šupiny, Kláry Vojtkové a Petry Staňkové! A ti všichni svojí souhrou učiní ještě jedno poodhalení. Obnaží před divákem křehké mužské ego. Což je podívaná… vděčná?

Blanka Šmejdovcová

Kdo je Lukáš Kopecký

Vystudoval politologii, mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Začal pracovat jako kulisák v Divadle Husa na provázku, ale záhy byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění, kde v roce 2014 dokončil studium činoherní režie. Na absolventské scéně Divadelní fakulty JAMU – v Divadelním studiu Marta – uvedl v českých premiérách inscenace Pardál Felixe Mitterera a dramatizaci románu Thomase Manna Zpověď hochštaplera Felixe Krulla. Již během studií spolupracoval s Městským divadlem v Mostě, Městským divadlem Zlín, Divadlem Polárka a Národním divadlem Brno. Vedle toho začal od roku 2013 režírovat v Českém rozhlase. Po prvním roce a realizaci stovky pořadů zde nastoupil do angažmá a stal se kmenovým slovesným režisérem brněnského studia. Ve své rozhlasové tvorbě se věnuje převážně literárně-dramatickým pořadům, režíruje rozhlasové hry, pohádky, četby na pokračování i komponované literárně-publicistické pořady. Jeho rozhlasové režie Čapkova Hordubala a Glattauerova románu Dobrý proti severáku vyšly jako audioknihy ve vydavatelství Radioservis. Souběžně pokračuje v pohostinských režiích v divadlech po celé republice. Jeho inscenace Podivný případ se psem zvítězila na festivalu Young for young v Mostě. Je ženatý, otec syna Mikuláše a dcery Magdaleny. Žije na moravském venkově.