24. 3. 2007
Slovácké divadlo mělo před týdnem premiéru nové inscenace. Tentokrát se diváci dočkali napínavého příběhu o životě slavného francouzského básníka nazvaný Villon F. (na krk oprátku ti věší). Jakub Maceček je jedním z jeho autorů a zároveň i režisérem inscenace. „Villon byl geniální básník, zloděj, vrah, oběť i zamilovaný kluk,“ říká.
Jak jste se vůbec ocitl ve Slováckém divadle?
Na JAMU jsem chodil do ročníku s Tomášem Šulajem, a ten chodil na rande se slečnou Ivou, kterou si později vzal. Paní Iva je v Hradišti dramaturgyní, známe se dlouho. Tomáš hrál i v mé první inscenaci vůbec, takže Iva sledovala mou kariéru opravdu od začátku. Já jsem chtěl dělat v Hradišti, Iva chtěla abych dělal v Hradišti, prosadit to trvalo asi jen pět let.
Co říkáte na první zkušenost? Tou byla pohádka Zmatky kolem Katky.
Myslím, že se to povedlo a doufám, že si to myslí i diváci. Herci to mají rádi, což je pro mě důležité. Zmatky kolem Katky je od pana Vackeho výborně napsaná pohádka, kterou bylo radost zkoušet. Pořád jsme se něčemu smáli a pak byla premiéra. Takže má první zkušenost byla vynikající.
Prozradíte, jak se vám líbí slovácký soubor?
Dívčí polovina se mi líbí velmi, chlapecká už méně, ale herci jsou to dobří. Tomáš Šulaj, Ažka Kynclová, Míra Zavičár, Saša Vronská to jsou všechno lidi, se kterými jsme kamarádi už od JAMU a kteří jezdí o prázdninách ke mně na chalupu. Se všemi ostatními jsem se rychle sblížil a teď je mi tady dobře a útulno. A když je někde dobře a útulno, to se potom i dobře pracuje.
Pod novinkou Villon F. jste podepsán i jako spoluautor. Psal jste ji pro Slovácké divadlo?
Hra původně vznikla na zakázku pro Těšínské divadlo, kde byl tehdy druhý spoluautor Vláďa Fekar dramaturgem. Bohužel, ale k její realizaci nedošlo. Tamní ředitel a umělecký šéf nám totiž chtěli hru cenzurovat. Když mi vrátili scénář s jejich návrhy škrtů, myslel jsem, že omdlím. Devadesát procent škrtů bylo přímo uvnitř Villonovy poezie. Ve 21. století, někoho pobuřují básničky s poloviny 15. století! Nicméně v Těšíně naše spory zašly tak daleko, že jsem se den před začátkem zkoušení sbalil a odjel. Text jsem pak nabídl v Hradišti. Pan ředitel Igor Stránský je naštěstí mnohem „osvícenější“ člověk, který si je vědom kvalit Villonových básní.
Jak tedy hra vznikala?
Nejdříve jsme četli a četli a četli a četli, potom jsme porovnávali prameny, povídali si, co nás na které knize zaujalo. Hledali jsme Villona tak, jak mu rozumíme, tak, jak mu chceme rozumět. Pak jsme hledali zápletku, pak formu a nakonec slova.
Čím je pro vás vůbec Villonova osobnost?
Geniální básník, zloděj, vrah, oběť, zamilovaný kluk, nezdárný syn, třicetileté dítě, ale i šmejd co práskl kamarády.
Proč si myslíte, že uherskohradišťský soubor je právě pro tuto hru ideální?
V Hradišti je, myslím, velmi kvalitní soubor a je tu z koho vybírat. Navíc v naší hře je spousta zpívání a k tomu jsou tady herci po všech těch muzikálech pěkně vycepovaní.
Koho jste obsadil do titulní role a proč právě jej?
Villóna si zahraje Míra Zavičár, protože jsem mu to jednou slíbil v hospodě a hlavně proto, že je on sám jako člověk mé představě Villona velmi blízký. Je to bohém jemného ducha s velkým smyslem pro ironii. Zároveň pochází s Ostravy stejně jako já (jsme skoro sousedi) a Ostrava je drsné město, kde se pije rum , rozbíjejí se hlavy, kradou auta , vaří pervitin, půlka lidí je bez práce, páchají se vraždy a sebevraždy, a spousta dalších zajímavých věcí . Takový malý středověk a Míra to má v krvi.
Jak byste popsal rodící se inscenaci? Zní v ní hodně hudby… Půjde tedy o muzikál?
Mělo by se škrtat, škrtat, škrtat. Ale škrtejte text, se kterým jste si dali tolik práce, aby vůbec vznikl. To ještě bude bolet. Jestli je to muzikál, to nevím. Neznám ty formální hranice. Je tam devět velkých hudebních čísel a jako „podmaz“ tam zní hudba téměř nepřetržitě. Když se řekne muzikál, představím si takovou kýčovitou, líbivou show s Danielem Hůlkou v hlavní roli. Tady Daniel nehraje. Jen v jeden moment si z něj děláme srandu – nechte se překvapit.
Autorem zmiňované hudby je David Smečka. Za Smetení Antigony ve vaší režii Smečka dostal cenu Alfréda Radoka. V čem je vaše spolupráce ojedinělá?
David je vynikající skladatel a absolutní perfekcionista. Když se do něčeho pustí, tak třeba čtrnáct dnů nespí. Je to magor a už se párkrát složil. Huntuje si zdraví, ale mi to vyhovuje. Mám vždy všechnu hudbu včas a to v několika variantách. Jezdí se dívat třeba obden z Hradce Králové, kde teď žije, na zkoušky a na základě toho, co se děje na jevišti, mění do poslední chvíle aranže podkladů, blackoutů i samotných písniček. Tím pádem vše co vydělá, utratí za muzikanty a za studio. V Brně v Mahence se jednou pokoušel uškrtit zvukaře. Museli jsme pak oba na kobereček k panu řediteli. Ale jinak je to velmi hodný člověk.
Jaké máte rád divadlo? Která inscenace Slováckého divadla se vám líbí a proč?
Mám rád divadlo, které ve mně po shlédnutí zanechá silný pocit. A to je to pak jedno, jestli to byl Shakespeare, nebo Rychlé šípy. Obecně mám rád na divadle stylizaci, je to taková hra možných znaků, významů, zkratek atd. a je to pro mě výtvarně zajímavější, než reálné jednání. Tím vším mistrovsky vládne J.A. Pitinský. Jeho režie jsou mé hlavní hradišťské hity. A krom toho mě nadchlo pohostinné vystoupení divadla z Karolínky se hrou Doma. To byl mazec.
Je možné, že se v Uherském Hradišti jako režisér objevíte v budoucnu opět?
Už to tak vypadá. Mělo by to být hned v příští sezóně a tentokrát by to měla být komedie. Zatím vybíráme titul, ale rádi bychom dělali nějakou českou klasiku. Basse, Poláčka nebo tak někoho. Ostatně, ať čtenáři tohoto rozhovoru pošlou do divadla tipy.
Na JAMU jsem chodil do ročníku s Tomášem Šulajem, a ten chodil na rande se slečnou Ivou, kterou si později vzal. Paní Iva je v Hradišti dramaturgyní, známe se dlouho. Tomáš hrál i v mé první inscenaci vůbec, takže Iva sledovala mou kariéru opravdu od začátku. Já jsem chtěl dělat v Hradišti, Iva chtěla abych dělal v Hradišti, prosadit to trvalo asi jen pět let.
Co říkáte na první zkušenost? Tou byla pohádka Zmatky kolem Katky.
Myslím, že se to povedlo a doufám, že si to myslí i diváci. Herci to mají rádi, což je pro mě důležité. Zmatky kolem Katky je od pana Vackeho výborně napsaná pohádka, kterou bylo radost zkoušet. Pořád jsme se něčemu smáli a pak byla premiéra. Takže má první zkušenost byla vynikající.
Prozradíte, jak se vám líbí slovácký soubor?
Dívčí polovina se mi líbí velmi, chlapecká už méně, ale herci jsou to dobří. Tomáš Šulaj, Ažka Kynclová, Míra Zavičár, Saša Vronská to jsou všechno lidi, se kterými jsme kamarádi už od JAMU a kteří jezdí o prázdninách ke mně na chalupu. Se všemi ostatními jsem se rychle sblížil a teď je mi tady dobře a útulno. A když je někde dobře a útulno, to se potom i dobře pracuje.
Pod novinkou Villon F. jste podepsán i jako spoluautor. Psal jste ji pro Slovácké divadlo?
Hra původně vznikla na zakázku pro Těšínské divadlo, kde byl tehdy druhý spoluautor Vláďa Fekar dramaturgem. Bohužel, ale k její realizaci nedošlo. Tamní ředitel a umělecký šéf nám totiž chtěli hru cenzurovat. Když mi vrátili scénář s jejich návrhy škrtů, myslel jsem, že omdlím. Devadesát procent škrtů bylo přímo uvnitř Villonovy poezie. Ve 21. století, někoho pobuřují básničky s poloviny 15. století! Nicméně v Těšíně naše spory zašly tak daleko, že jsem se den před začátkem zkoušení sbalil a odjel. Text jsem pak nabídl v Hradišti. Pan ředitel Igor Stránský je naštěstí mnohem „osvícenější“ člověk, který si je vědom kvalit Villonových básní.
Jak tedy hra vznikala?
Nejdříve jsme četli a četli a četli a četli, potom jsme porovnávali prameny, povídali si, co nás na které knize zaujalo. Hledali jsme Villona tak, jak mu rozumíme, tak, jak mu chceme rozumět. Pak jsme hledali zápletku, pak formu a nakonec slova.
Čím je pro vás vůbec Villonova osobnost?
Geniální básník, zloděj, vrah, oběť, zamilovaný kluk, nezdárný syn, třicetileté dítě, ale i šmejd co práskl kamarády.
Proč si myslíte, že uherskohradišťský soubor je právě pro tuto hru ideální?
V Hradišti je, myslím, velmi kvalitní soubor a je tu z koho vybírat. Navíc v naší hře je spousta zpívání a k tomu jsou tady herci po všech těch muzikálech pěkně vycepovaní.
Koho jste obsadil do titulní role a proč právě jej?
Villóna si zahraje Míra Zavičár, protože jsem mu to jednou slíbil v hospodě a hlavně proto, že je on sám jako člověk mé představě Villona velmi blízký. Je to bohém jemného ducha s velkým smyslem pro ironii. Zároveň pochází s Ostravy stejně jako já (jsme skoro sousedi) a Ostrava je drsné město, kde se pije rum , rozbíjejí se hlavy, kradou auta , vaří pervitin, půlka lidí je bez práce, páchají se vraždy a sebevraždy, a spousta dalších zajímavých věcí . Takový malý středověk a Míra to má v krvi.
Jak byste popsal rodící se inscenaci? Zní v ní hodně hudby… Půjde tedy o muzikál?
Mělo by se škrtat, škrtat, škrtat. Ale škrtejte text, se kterým jste si dali tolik práce, aby vůbec vznikl. To ještě bude bolet. Jestli je to muzikál, to nevím. Neznám ty formální hranice. Je tam devět velkých hudebních čísel a jako „podmaz“ tam zní hudba téměř nepřetržitě. Když se řekne muzikál, představím si takovou kýčovitou, líbivou show s Danielem Hůlkou v hlavní roli. Tady Daniel nehraje. Jen v jeden moment si z něj děláme srandu – nechte se překvapit.
Autorem zmiňované hudby je David Smečka. Za Smetení Antigony ve vaší režii Smečka dostal cenu Alfréda Radoka. V čem je vaše spolupráce ojedinělá?
David je vynikající skladatel a absolutní perfekcionista. Když se do něčeho pustí, tak třeba čtrnáct dnů nespí. Je to magor a už se párkrát složil. Huntuje si zdraví, ale mi to vyhovuje. Mám vždy všechnu hudbu včas a to v několika variantách. Jezdí se dívat třeba obden z Hradce Králové, kde teď žije, na zkoušky a na základě toho, co se děje na jevišti, mění do poslední chvíle aranže podkladů, blackoutů i samotných písniček. Tím pádem vše co vydělá, utratí za muzikanty a za studio. V Brně v Mahence se jednou pokoušel uškrtit zvukaře. Museli jsme pak oba na kobereček k panu řediteli. Ale jinak je to velmi hodný člověk.
Jaké máte rád divadlo? Která inscenace Slováckého divadla se vám líbí a proč?
Mám rád divadlo, které ve mně po shlédnutí zanechá silný pocit. A to je to pak jedno, jestli to byl Shakespeare, nebo Rychlé šípy. Obecně mám rád na divadle stylizaci, je to taková hra možných znaků, významů, zkratek atd. a je to pro mě výtvarně zajímavější, než reálné jednání. Tím vším mistrovsky vládne J.A. Pitinský. Jeho režie jsou mé hlavní hradišťské hity. A krom toho mě nadchlo pohostinné vystoupení divadla z Karolínky se hrou Doma. To byl mazec.
Je možné, že se v Uherském Hradišti jako režisér objevíte v budoucnu opět?
Už to tak vypadá. Mělo by to být hned v příští sezóně a tentokrát by to měla být komedie. Zatím vybíráme titul, ale rádi bychom dělali nějakou českou klasiku. Basse, Poláčka nebo tak někoho. Ostatně, ať čtenáři tohoto rozhovoru pošlou do divadla tipy.