Jak jste objevila příběh Oskara a růžové paní?
Cestou z nádraží v Hradci Králové do Klicperova divadla při zastavení v obchodě Levné knihy. Jsou to má pravidelná zastavení, málokdy odcházím bez nějakého zajímavého objevu.

Nabídka inscenovat Oskara a růžovou paní ve Slováckém divadle přišla tak trochu náhodou. Vzpomenete na to, jak to bylo?
Ano, při premiéře Modrých květů jsem v divadelním klubu procházela kolem stolu, kde právě pan ředitel Stránský a dramaturgyně Iva Šulajová zmínili titul Oskar a růžová paní vzájemnou otázkou: „Znáš to?“ Oba krčili rameny, takže jsem se jen tak procházejíc kolem zmínila: „Je to kniha Erica Emmanuela Schmidta a krátce povyprávěla obsah. Po nějaké době pak přišla nabídka: „Když jsi nám to tenkrát tak pěkně přiblížila, nechceš to zrežírovat?“ Chtěla jsem, ráda. Byla to šťastná chvíle.

Téma nemocných dětí není moc veselé, přesto vaše inscenace nebude jen plná smutku. Co je pro vás v příběhu tím hlavním posláním?
Ten příběh je plný emocí. A jaké je hlavní poslání? Láska! V jedné básničce se říká: „…Nade mnou se vznášejí: víra a láska s nadějí…“ Tak to je i v Oskarovi a růžové paní.

Máte moc ráda dětskou duši, že? Čím vás tak fascinuje?
Mám ráda dětskou schopnost objevování, svérázné logiky i schopnost doplňovat fantazií to, co ještě nemohou plně pochopit. Obdivuji smích, který se až zajíká a všechny ty plně prožívané emoce… I když ze smutků, ublížení a křivd srdce bolí.

Oskar a růžová paní je o neobvyklém vztahu dítěte a dospělé, starší paní. Jak myslíte, že bychom se sami měli chovat k dětem?
Věřím na hezké vztahy přes jednu generaci, sama mám několik krásných osobních zkušeností. Chování k dětem se neodvažuji generalizovat, je to velmi citlivá a individuální záležitost. Měly by mít možnost vnímat naši lásku, měly by mít u nás pocit bezpečí, dokud to potřebují. Respekt, zájem.

Jaká byla spolupráce s Květou Fialovou, která hraje postavu babi Růženky?
Na té otázce mi vadí ten minulý čas. Jaká byla spolupráce? Ona je, trvá. Tou společnou prací jsme spojené, ale abych odpověděla, zkoušení, hledání a nalézání s paní Květou Fialovou je krásné. Ona nehraje postavu babi Růženky, ona babi Růženka je.

Autorem hudby, která v inscenaci hraje velkou roli, je David Smečka. Dokážete popsat, jaká je?
Davidova hudba doplňuje a umocňuje situace, Oskar poslouchá hudbu z čapkovského baletu Louskáček a Davidova hudba z motivů tohoto romantického baletu plně vychází. S velkou invencí i respektem.

Čeká diváky ještě nějaké překvapení?
Věřím, že ano. Ale každý je asi bude vnímat v něčem jiném – v nápadité scénografii, či v hereckých výkonech, v hudbě. Přála bych si však, aby inscenace působila na diváky jako harmonický celek, aby díky této inscenaci s námi prožili smysluplný příběh a aby pocítili emoce, které jsme my sami do příběhu dali.


Kdo je režisérka Zoja Mikotová

Vystudovala činoherní režii na JAMU. Hostovala v řadě divadel u nás i v zahraničí. Její kouzelné inscenace obdivovali diváci Národního divadla v Praze, ale také publikum v polském Lublinu, ve Vídni, jako choreografka pracovala v Maďarsku, Polsku, Německu, Rakousku a ve Francii. V roce 2004 byla oceněna Výroční cenou Českého centra ASSITEJ. V roce 2006 dostala medaili Ministerstva školství. V roce 2007 jí byla udělena Zlatá medaile JAMU. Příběh Oskar a růžová paní objevila před lety a jejím velkým přáním bylo uvést jej na jeviště. Její sen se právě plní ve Slováckém divadle.