5. 6. 2020
V minulém týdnu se mladá posila Slováckého divadla opět po pauze vrátila na prkna, která znamenají svět, a to rovnou v legendárních Rychlých šípech, kde ztvárnila roli Štětináče. František Maňák je v angažmá na uherskohradišťské scéně už dva roky. V srdci Slovácka se cítí dobře a místní naturel je mu blízký.
„Když se mě někdo ptá, odkud jsem, tak vždy rád odpovím: Já su z Prahy. A v tom si, myslím, je ukryté vše. Sice jsem se v Praze narodil, ale žili jsme tam jen do mých dvou let. Nejútlejší dětství jsem prožil v Lysicích a od mých sedmi jsme bydleli v Brně,“ prozrazuje představitel Laci v Její pastorkyni, že se s rodiči hodně stěhovali. Specifika Slovácka – víno, zpěv a kroje – ho proto po přestěhování do Uherského Hradiště až tak nepřekvapily.
„I když je Slovácko pořád ještě něco jiného než Brno, myslím, že kdybych žil celý život v Praze, byl bych šokovaný víc. Místní naturel je mi velice příjemný!“ říká přesvědčivě.
Ani Slovácké divadlo pro něj při nástupu v roce 2018 nebylo velkou neznámou. „Naším pedagogem na JAMU byl Michal Zetel, který současně, co začal učit nás, nastoupil jakožto ředitel a umělecký šéf právě ve Slováckém divadle. Takže jsme se byli i se spolužáky podívat na inscenaci Svatba. A všichni jsme byli nadšení!“
Jak získal František angažmá ve Slováckém divadle?
„Dostal jsem nabídku hostování na roli Andrease Jammerweila v Tylově Fidlovačce režírované Zetelem. Asi jsem svou práci neodvedl až tak bídně, protože hned potom mi bylo nabídnuto angažmá!“