O filmu Donaha! se před lety hodně mluvilo. Patříte mezi diváky, kteří si jej tenkrát nenechali ujít? Pokud ano, co se vám na něm nejvíc líbilo? David Vaculík: Ten film jsem viděl, je nádherně tragikomický, vtipný drsný, v Anglii kultovní a u nás trochu nedoceněný. Pavel Majkus: Ano, viděl jsem ten film. Moc se mi líbil. Zejména to, jak balancuje mezi vážným a veselým. Jste herci, přiznejte upřímně, napadlo vás v tu chvíli, že byste se někdy mohli s podobnými postavami setkat? Ať už na jevišti, nebo třebas i ve filmu? David Vaculík: Jistě, napadlo. Ono rozdělování rolí není dílem náhody, člověk se musí nějak vhodně přičinit, aby hrál, to co chce. A já jsem si o roli v muzikálu Donaha! doslova řekl. Když byla derniéra komedie Výstřely na Broadwayi, tak jsem chtěl kolegům a kolegyním připravit překvapení a při striptýzu, který byl součástí jedné taneční scény, jsem sundal všechno. A vida, za několik týdnů přišla nabídka na Donaha! Kolega Kubáník si nesundal nic a v Donaha! hraje odborového předáka. Pavel Majkus: Při sledování filmu mě to nenapadlo ani náhodou. Tenkrát jsem vůbec netušil, že se ž v San Diegu uvádí na jevišti muzikálová podoba vzniklí podle filmu aže se titul tak brzy objeví u nás. Vím, že před samotným začátkem zkoušení vám film promítl i režisér Radek Balaš. Vzpomenete si, které silné okamžiky na vás při jeho sledování zapůsobily? David Vaculík: Nemůžu a ani nechci být nějak konkrétní, ale těch silných okamžiků je v textu opravdu hodně a já jen doufám, že stejně silně, nebo ještě silněji budou působit i na jevišti. Pavel Majkus: Třeba okamžik, kdy se nešťastným a nepotřebným chlapům rozsvítí „světlo na konci tunelu” v podobě práce – vystoupení. Najednou mají proč ráno vstát a něco zkusit, ne jen chodit od ničeho k ničemu. Navrátila se jim naděje. Takový odraz ode dna. Není hlasitý, je cítit někde vevnitř. Absolvovali jste speciální přípravu? David Vaculík: Makám, jako Bulhar a nejenom já, ale i všichni ostatní protagonisté. Naštěstí máme dokonale vytvořené podmínky pro kvalitní trénink. Vedení divadla nám zajistilo posilovnu, solárium, saunu a někteří kolegové dokonce vyfasovali osobní trenérku, která má za úkol motivovat je k lepším výsledkům. Pavel Majkus: Práce na roli je tentokrát opravdu náročná. Posilovna, solárko, osobní masérka, vizážistka, učitelka břišních tanců, psycholog a pravda, taky trochu textu, korepetic a choreografie. Spousta herců nahotu na jevišti ráda nemá. Co si o ní myslíte vy? David Vaculík: Nahota na jevišti mi v zásadě nevadí pokud je opodstatněná a aspoň trochu ke koukání. Pavel Majkus: Myslím, že šedá je každí teorie, mají-li jít kalhoty dolů. K čemu by muselo dojít, abyste si řekli: tak a budu se živit striptýzem… David Vaculík: Muselo by vyhasnout slunce. Pavel Majkus: Každá role člověka obohatí do života. Uvidíme po premiéře, co se dá využít v civilním životě. S Radkem Balašem nespolupracujete poprvé. Jak vám to spolu jde? David Vaculík: Radek Balaš je stejně jako vždy tvrdý, motivující a neúprosný. Práce s ním, to jsou radostné galeje. Pavel Majkus: Výborně, těším se, je to vzájemné. Nahánělo vám při zkoušení muzikálu něco obzvlášť velký strach? David Vaculík: Naprosto bez legrace a bez nadsázky říkám, že nic pěvecky náročnějšího se ve Slováckém divadle nedělo. Tento muzikál je psán pro tenory a někteří kolegové dokonce budou muset podstoupit jistý chirurgický zákrok, aby byli schopní svůj part odzpívat. Pavel Majkus: Při zkoušení se nebojím. Je tu spousta kolegů, na které je spolehnutí, A zkoušení je hledání cesty. Někdy i necestou. Na tuto otázku určitě čekají mnozí: uvidí diváci opravdu všechno? Půjdete skutečně donaha? David Vaculík : Promiňte, ale na tuto otázku je až do zítřejší premiéry uvaleno přísné informační embargo. Pavel Majkus: Ve filmu, ani v muzikálu není jasné, jak to dopadne, jestli ti chlapi z toho hecu nakonec neutečou. Tak by to mělo vypadat i na jevišti. Takže – uvidíme. Ať se diváci přijdou přesvědčit.