Jste muž mnoha profesí. Prozradíte, co všechno vás zaměstnává? Je to především výtvarná práce a ta má v mém případě mnoho podob. Kromě výuky na uměleckoprůmyslové škole se zabývám malbou, ilustrací, užitou grafikou, scénografií, uměleckým řemeslem, loutkovým divadlem a záleží na shodě okolností a hlavně na inspiraci, který z těchto žánrů v určitém období vystupuje do popředí mého zájmu. Kdo vás přivedl k práci pro Slovácké divadlo? V roce 1995 jsem se podílel na výtvarné propagaci inscenace J. A. Pitínského ve zlínském divadle. Šlo o hru "8 a půl a půl", později to byl například jeho "Proces", "Její pastorkyňa" nebo "Dialogy karmelitek". Když měl J. A. Pitínský realizovat Gazdinu robu ve Slováckém divadle, naše spolupráce pokračovala. Takže mě do Slováckého divadla přivedl vlastně on. Protože mám k místnímu divadlu vztah již od studijních let, je více než přirozené, že rád využívám příležitostí k pokračování spolupráce se Slováckým divadlem. Mimo jiné jsem zde našel dobrý tým lidí, kterým záleží na osudu divadla a jsou ochotni do něj investovat maximum svých sil a umu. Toho si zde velmi cením. Kromě grafické podoby jednotlivých inscenací jste také autorem plakátů k předplatnému a to už po tři roky. Vždycky jde o velmi výrazné motivy. Máte při práci volnou ruku, nebo výsledek vzniká ve spolupráci s divadlem? Praxe bývá většinou taková, že já přijdu s několika nápady, společně vybereme ten nejoptimálnější a ten potom rozpracuji v intencích svého výtvarného záměru. S jakými reakcemi jste se setkal? Letošní plakát, na kterém je spoutaný padělatel vstupenek může některé diváky také provokovat... Nevím, jestli někoho provokuje tento plakát. Pobavily mě některé reakce na výtvarnou podobu loňského předplatného, kde byl jakýsi Othello navlečen ve směsici slováckých krojových součástek a snažil se škrtit podobně vystrojenou partnerku. Pevně věřím, že tím neutrpěla ani důstojnost moravského národopisu, ani čistota Slovácka. Při práci na letošním předplatném jsem cítil potřebu trochu změnit téma, přestože se v Hradišti jako jakémsi centru slováckého regionu tento typ "provokací" neustále nabízí. Takže mě napadnul padělatel vstupenek. Podsunout lidem s nadsázkou myšlenku, že by brzy mohlo být beznadějně vyprodáno, a že si mají předplatné zajistit včas. A že člověka, který padělal vstupenky do Slováckého divadla a byl při tom přistižen, mohou jenom litovat. Neuvidí totiž všechna ta vyprodaná představení nové sezóny... Dovolíte nám nahlédnout do kuchyně? Co je pro vás při práci na plakátech důležité, na co musíte jako výtvarník myslet? Co se týče výtvarného postupu, podle mě je při práci na plakátu nejdůležitější sladit obsah a formu. Obsah může být sebezajímavější, ale když například chodec na ulici nepřečte ze dvou metrů písmo nadpisu, stěží jej může plakát zaujmout. Jde o úplně jiné principy než třeba při grafické úpravě knihy. Je také pravda, že divadlo v zimě uvede premiéru pohádkové detektivky, kterou jste napsal se svým kolegou Michalem Zemanem speciálně pro ně? Je to pravda, premiéra kočičí hry s kriminální zápletkou Kocour Holmes a kocour Watson bude už na Štěpána, 26. prosince. Text hry je natolik společným dílem, že se nám bude těžko svádět jeden na druhého její případný neúspěch. Určitě znáte repertoár divadla. Kterou inscenaci máte rád a vůbec, co vás na spolupráci se Slováckým divadlem těší? Z inscenací, které znám, jsem se asi nejlépe pobavil na Rychlých šípech. Nepředstírám, že bych musel vidět každé představení, vybírám si pečlivě, stejně jako v kině nebo v televizi. Hry, na které jsem se v poslední době vypravil, mě vždycky zaujaly (v loňské sezóně to byli například Pokrevní bratři, Sajns fikšn nebo Blbec k večeři), hereckými výkony nebo po jiné stránce. Těší mě, že v divadle jsou lidi, kteří mají vlastní názor a přitom jsou ochotni naslouchat názorům druhých. Myslím, že zde dobře funguje týmová práce a všude je cítit sounáležitost k divadlu a ke společnému dílu.