Honzo, jak se máš? Co rodina?
Díky Bohu zdravá, děkuji za optání. Je těžké na tak všeobecnou otázku odpovědět jinak než formálně. Ale opravdu tak nějak vnímám, že se mám dobře. Starosti, které mám, nejsou existenční, dělám to, co mám rád a co považuji za smysluplné.

Ve Slováckém divadle jsi působil šest let. Nestýská se ti po něm?
Strašně moc! Což je moc dobře, protože to znamená, že ten čas v Hradišti byl dobrý.

Na co nejraději ze svého působení zde vzpomínáš?
Na lidi. Zní to trapně jako slogan, ale Slovácké divadlo jsou především lidi. Ne jen ti, co v něm pracují, ale i ti co, do něho chodí. A i když už jsem pryč několik let a s mnohými jsem od svého odchodu nemluvil, stejně se cítím s každým nějak propojený. Vlastně se ani moc nedá mluvit o vzpomínání, protože to nevnímám tak, že by něco skončilo. Je to pecka, že když přijedu do Hradiště, tak nemám pocit, že bych kdy odešel. Ale to je možná i genius loci.

Na malou chvíli se vrátíš do Slováckého divadla se svou one man show František blázen. Na co se můžou diváci těšit?
Na fakt velký nářez. Jak obsahově, tak divadelně. Chtěl jsem se vrátit k počátkům divadla, k vyprávění. Jen prázdný prostor, vypravěč a divák. Inspiroval jsem se narativním divadlem Daria Fo, mrkněte na videa na Youtube, je to legrace. Zajímalo mě, jestli lidé dnes dokážou naslouchat příběhu bez zvláštních efektů, jen holý příběh. A protože svatý František je postava neobyčejná, showman, truvér, lidový vypravěč a blázen, který zcela nezáměrně způsobil v Evropě doslova revoluci, tak ani vyprávět o něm nelze jen tak obyčejně.

A to tě na Svatém Františkovi tolik ohromilo, že jsi o něm napsal hru…
Ano i jeho energie, myslím tím vnitřní síla, pokora a humor. Jsou to věci, které jsou na sebe tak úzce navázány, že když jedna chybí, tak zbytek značně pokulhává. A František vším překypoval. Představte si člověka, který stojí před papežem, obhajuje své záměry, a když mu dojdou slova, tak začne tančit. Blázen.

S Františkem cestuješ po celé republice, dokonce jsi hrál i na Slovensku. Máš vůbec čas na jiné projekty?
Moc ne. Kamarádka mi to představení překládá do italštiny a já se to zkouším učit. Jde to ztuha, protože italsky neumím, ale chtěl bych to hrát v Itálii. Začínám zkoušet Gogolovu Ženitbu. A rád bych vytvořil one man show pro děti.

Momentálně se staráš o bývalý augustiniánský klášter v Roudnici nad Labem, kde se také angažuješ v nezávislých projektech. Co všechno v klášteře pořádáš?
Kromě akcí, které jsou navázány na církevní svátky, pořádáme soustředění s gregoriánským chorálem, divadelní soustředění, duchovní obnovy, výstavy, jednou za rok pořádáme benefiční studentský divadelní festival, také jsme na začátku září založili ekocentrum. A s mládeží jsme teď byli na pouti v Římě. To bylo moc krásné.

Také jsi založil klášterní klub. Co tě k tomu vedlo?
Mě k tomu vedli má žena a pan farář. Zavedli mě do vlhké plesnivé díry a řekli: „Tady bude čajovna.“ Já jsem se jim vysmál. No ale ta čajovna tam je. Teď v adventu tam prodáváme adventní věnce a vánoční stromky a svařák, samozřejmě. Jinak se nebojím říct, že máme nejlepší kávu v Roudnici a okolí. Je to klubový prostor, který má pravidelnou otvírací dobu a slouží jako oddechová zóna a vstupní brána do kláštera. Když jsem se do Roudnice nastěhoval, zjistil jsem, že spousta „místňáků“ nemá o existenci gotického kláštera tušení. Chtěli jsme jim ho otevřít. Myslím, že se to postupně daří.

Kromě toho všeho ještě režíruješ (například Revizor, Jan a Jana a další). Co všechno už jsi uvedl a co tě na režii lákalo?
Režie mě vlastně neláká, nemyslím si, že to umím. Je to spíš prostředek k divadelní výchově studentů. Vedu partu mladých lidí v rámci divadelní skupiny Oldstars. Učím je hereckému řemeslu a v rámci toho nazkoušíme každý rok jednu inscenaci. Jan a Jana je o Janu Husovi a Johance z Arku. Vyhráli s tím divadelní přehlídku v Turnově. Dále máme za sebou středověkou frašku Everyman, KafKabaret složený z povídek německy píšících autorů kolem Franze Kafky a teď hrajeme Gogolova Revizora. Děcka to baví a jsou, potvory, čím dál tím lepší.

Blíží se Vánoce. Chystáte na vánoční svátky v klášteře něco speciálního?
Klasicky proběhne adventní koncert, už začaly adventní chorální neděle a staročeské rorátní mše. Jak už jsem říkal, v Klášterním klubu prodáváme stromečky. Je to akce v rámci ekocentra, protože stromečky jsou z místních zdrojů. Každý rok se snažíme maximálně zpřístupnit klášter s kostelem a informovat lidi o tom, co je podstatou Vánoc. Roudnice nad Labem je tak trochu misijní území.

Co bys vzkázal divákům?
Rád bych jim popřál, aby se jim během adventu a svátků přihodil nějaký ten čas zastavení a ztišení, čas kdy svůj zrak otočí dovnitř a budou se sebou rádi a pak svůj zrak otočí ven, ale pohlédnou dál, za to všední, k tomu, co je přesahuje a posadí se z toho na zadek a v tom dětském úžasu vstoupí do nového roku.
A přijďte na Františka, rád vás uvidím.

Vstupenky na Františka blázna můžete zakoupit ZDE...