12. 4. 2013
Květa Fialová se v roce 2010 stala čestnou členkou uměleckého souboru Slováckého divadla. Za dva roky zde stihla nastudovat dvě silné ženské hrdinky, které v inscenacích Harold a Maude a Oskar a růžová paní hluboce oslovují vyprodané sály. A nejen to. Role Maude vynesla Květě Fialové ocenění „domácí“ odborné kritiky Největší z pierotů, i pro divadelníky metu nejvyšší – Cenu Thálie v ženské kategorii „činohra“ za rok 2010. Účinkování v komedii Popel a pálenka, jež má zítra premiéru, je pro ni ve Slováckém „jubilejní“ a nese v sobě pohádkově magické číslo 3. Přečtěte si následující rozhovor...
Co pro Vás tato čerstvá spolupráce v Hradišti s ohledem na ty předchozí znamená?
Každá spolupráce se Slováckým divadlem, je pro mě svátkem. Jak jsem řekla v čase, kdy jsme začínali hrát Harolda a Maude – v Hradišti je pro mě každé představení divadelní bohoslužbou. To trvá a jsem pyšná, že můžu hrát s tak kvalitními a vynikajícími herci.
Vaše spolupráce se SD začala setkáním s Jožkou Kubáníkem. Tehdy jste prý řekla: „To je Harold. S tím budu hrát.“ Harold a Maude je Vaše oblíbená hra. Co vše jste zažila za dobu společného jevištního života se slováckým Haroldem a s jakými pocity se Haroldem a Maude budete loučit?
Zažili jsme toho s Pepíčkem tolik, že by to nestačilo na celou knížku. Od každodenních telefonátů, různých návštěv a setkání. Třeba si vybavuji, jak se na pražské představení přišel podívat milovaný Arnošt Lustig a neusnul, i když to předchozí, kde jsem hrála s Filipem Blažkem, celé prospal. Vzpomínám si na všechny ty krásné dopisy, dárky od diváků i na to, jak jsme po každé repríze s ostatními herci i lidmi ze zákulisí dopíjeli láhev sektu, kterou nestačil vypít Harold a Maude. Všechno přijímám s pokorou a díky, že jste mi splnili můj životní sen.
Po krásou života nabité Maude přišla ve SD babi Růženka v inscenaci Oskar a růžová paní, moudrá, laskavá a statečná žena, která desetiletému Oscarovi, jenž neúspěšně bojuje s nevyléčitelnou chorobou, dokáže pomoci takovým způsobem jako nikdo z jeho nejbližších. Dokáže dát jeho životu opět smysl. Jaká bude Věra Malmgrenová, třetí silná dáma v trojici Vašich „slováckých“ postav?
I ona je naplněná láskou a pozná, že život naplno nekončí ani na konci života.
Půjde spíše o komicky laděnou postavu? V čem vidíte její poselství vzhledem k dnešku?
Ano, tentokrát jde o komedii, i když místy trošku smutnou. A poselství? Nikdy není pozdě na lásku.
Není pochyb, že Věra Malmgrenová bude další v plejádě Vašich emocionálně silných postav, odkud „pro ně“ čerpáte vlastní, lidskou sílu?
Je to snadné. Stačí všechno, co přijde přijmout, poděkovat a zvládnout. Když se to naučíme, budeme žít s lehkostí a svobodně. Letos mi bude čtyřiaosmdesát a zažívám nejkrásnější léta mého života. A jsem svobodná, šťastná.
Po Haroldovi a Maude se vrací režijní tým Igora Stránského? Jak probíhá zkoušení s ním?
Igora mám moc ráda. Je hravý, při zkouškách vstřícný a pohodový. Zároveň na něm obdivuji, s jakou láskou přistupuje k celému divadlu, k hercům a jak stále myslí na diváky. Je to člověk na svém místě.
Diváci Vás pravidelně vídají na televizních obrazovkách, účinkujete v několika divadelních inscenacích, pořádáte besedy a stíháte zkoušet náročnou roli v poměrně vzdáleném Slováckém divadle. Je pro Vás pobyt na Slovácku a v jeho souboru stále osudovou záležitostí jako při zkoušení Harolda a Maude?
Ano, na tom se nic nemění. Slovácké divadlo už navždy zůstane mým divadlem Národním.