Petře, co můžeš o připravované novince prozradit?
Jak říká klasik: „My nesmíme ani naznačovat“. Co by to pak bylo za překvapení? Můžu snad aspoň prozradit, že diváky čeká muzikál se spoustou hudebních čísel a písniček, taky nějaká ta legrace bude, dějové zvraty se taky objeví atd.  Zkrátka – je na co se těšit.

Co bylo pro tebe při zkoušení nejtěžší?
Ranní vstávání.

Představíš se v hlavní roli v alternaci s Jiřím Hejcmanem. V čem bude tvůj Sid Sorokin jiný?
Tak především v obsazení. Já opravdu nejsem schopný říct, v čem je jiný. Rozdíl je ale asi už v tom, že jsme s Jiřím typově dva odlišní lidé, máme každý svůj naturel, jiné přednosti či naopak nedokonalosti. To poslední se samozřejmě Jirky netýká (smích). Režisér nás vede určitým směrem a oba se snažíme ten směr respektovat. Jestli chce někdo hledat rozdíly, doporučil bych zajít si na obě alternace…

Hra o pyžama je plná velkých hudebních čísel. Jak náročné pro tebe jednotlivé hudební party jsou?
To je vždycky výzva. Ale nějaký ten muzikál už mám za sebou, takže se s tím statečně peru. V tuto chvíli (asi týden před premiérou) je náročnost už asi za mnou. Ale přiznávám, že s jednou písničkou jsem fakticky bojoval. Snad jsem nad ní zvítězil. (úsměv)

Máš v Pyžamech obzvlášť oblíbenou pasáž?
Mám rád vyhrocené dramatické scény s Terezkou Hrabalovou, která hraje Babe Williamsovou, hlavní ženskou roli. Dělá to moc krásně a z její energie vycházím. To mě baví.

Jak vypadá obvykle jeden „zkoušecí“ den?
To je různé. Záleží na tom, co se zrovna zkouší.  Ale jestli někoho zajímá ten postup, ta posloupnost, tak u mě je to takhle: V divadle jsem obvykle hodinu před zkouškou (nejsem ranní typ, tak chodím dřív, abych se probudil), sedím u scénáře a opakuju si text nebo pobrukuju písničky. Mezitím zvukaři připravují porty a zvučí kapelu.  Nějaký čas zabere převléknout se do kostýmu, a když je potřeba, tak i líčení. Během toho všeho vypiju kafe, někdy dvě, vykouřím nějakou tu cigaretku a jdeme na to. Zkouší se jednotlivé scény, hudební čísla nebo přestavby, dokud režisér, choreograf či korepetitor neuzná, že už je toho dost. Zjišťuje se, kde jsou nedostatky, herecké nebo technické a eliminují se. Někdy je to chaos na zbláznění, jindy pohoda. Někdy se to táhne, jindy to frčí. Jak říkám, je to různé…

Jaký máš obecně vztah k muzikálům?
Jak ke kterým… Ale obecně? Mám rád hudbu a divadlo. Tady se to spojuje.

Hra o pyžama bude u nás uvedena v české premiéře. Co to pro tebe znamená?
Že to u nás ještě nikdo neudělal líp. (smích) Jinak opravdu nic.

Muzikál režíruje Mikoláš Tyc, který se Slováckým divadlem spolupracuje poprvé. Jak bys ho přiblížil divákům?
To je strašně pohodový člověk. Mám pocit, že se pořád usmívá. Musím se ho zeptat, na čem ujíždí. (smích) Je vidět, že se chce i prací bavit. Asi tolik. Přece nečekáte, že tu o něm budu říkat nějaká negativa. (smích)

Muzikály jsou ve Slováckém divadle divácky velmi oblíbené. Čím myslíš, že to je? A myslíš, že tomu tak bude i v případě Hry o pyžama?
Slovácké divadlo má ve svých divácích velkou devizu a zázemí. Existuje tu jakési vzájemné pochopení a láska k umění či hercům. My zase milujeme naše diváky. Oblíbenost jednotlivých inscenací je různá, ale je pravda, že muzikálům se tu daří. Bude to asi tím krajem. Bohatá folklorní tradice, víno, krásné ženy a samozřejmě zpěv. Tady zpívají všichni.