Jaká bylá tvá cesta k divadlu a ke Slováckému zvlášť? Po absolvování gymnázia a neúspěšných přijímačkách na VŠ jsem nastoupil jako elév činohry do Horáckého divadla v Jihlavě, kde jsem se věnoval víc než herectví nočnímu životu, a tak není divu, že mi bylo po návratu z vojny sděleno, že se se mnou dále nepočítá. Naštěstí zrovna hledali mladého kluka v Uherském Hradišti a já se tak v roce 1988 stal členem souboru Slováckého divadla. Jestli dobře počítám, je to už 14 let a nočnímu životu už fakt neholduji. Za těch 14 let ve SD jsi zahrál spoustu především komediálních rolí. Na které nejraději vzpomínáš a proč? Paradoxně jsou to role, které jsem nazkoušel s nepříliš mnou oblíbeným režisérem Ivanem Krejčím - Tobiáš Říhal z Večera tříkrálového a Pan Mannigham z Plynových lamp. Pamatuji si, jak jsem nadával, že tak krásné role musím zkoušet s takovým hovadem. Ovšem, netušil jsem tenkrát, že mě už mnoho rolí takového významu nepotká. Takže se zpětně omlouvám a jsem vděčný, že mě vůbec do takových rolí obsadil. Díky, Ivane... Je rozdíl mezi SD v době, kdys nastoupil a současným? Změnila se doba - z upadajícího socialismu v rozvíjející se kapitalismus. Což samo o sobě je taková změna, že musela zasáhnout všechno a každého. Kvalitu inscenací si ale netroufám posuzovat. I já jsem se změnil a můj současný pohled na tehdejší divadlo nemusí a ani nemůže být objektivní. Jisté je jen, že momentálně chodí mnohem víc diváků. Za "totáče" nebyly výjimečné ani tzv. "šnajdry" - zrušení představení z důvodu malého počtu diváků. Je dobře, že mladí herci současného Slováckého divadla ani neví, co slovo "šnajdr" znamená. Rychlé šípy byly tvojí režijní prvotinou. Skočils do režijní práce rovnýma nohama, nebo jsi na něco takového už myslel a měls něco v šuplíku? Režii jsem chtěl dělat už dřív. Nosil jsem v hlavě různé hry a témata a jen se tím tak občas, nezávazně, v duchu zaobíral. Rychlé šípy ale spustily najednou řetězec událostí, o jakých jsem nesnil ani v nejodvážnějších představách. Kdyby mi někdo před rokem a půl řekl, že za stejnou dobu budu mít k dispozici divadlo na Václaváku, kde můžu realizovat v podstatě cokoliv, pokládal bych ho za blázna... Druhým režijním a neméně úspěšným titulem je Blbec k večeři. Můžeš srovnat obě inscenace a práci na nich? Po spíše autorské inscenaci Rychlé šípy jsem hledal klasickou situační komedii, která navíc vypovídá něco o nás a životě kolem. Blbec k večeři toto všechno dokonale splňoval. Následná práce a odezva diváků předčila všechna má očekávání. Ale, mám-li srovnávat obě inscenace, tak bych řekl, že Rychlé šípy dostaly do vínku tolik dobrých sudiček, že už teď vím, že se takové představení podaří režisérovi třeba jen jednou za život. Nebo taky nikdy. Rychlé šípy tě katapultovaly i na prkna pražského divadla Rokoko. Kdybys mohl srovnat pražský a hradišťský soubor, jaký by byl výsledek? Je vážně pravda, že oblastní herci jsou o několik kategorií níž? V Praze je takové množství herců, že se mezi nimi najde mnoho velmi dobrých, ale taky mnoho velmi špatných. Teoreticky tedy může platit, že většina pražských herců je lepších, než většina tzv. herců oblastních. Ovšem v praxi to není tak jednoznačné. Je velice důležité najít společný způsob hraní, kdy určitý herec v určitém kolektivu podá takový výkon, který by na jeho místě nesvedl ani národní umělec. Právě třeba způsob nadsázky slyšený a používaný herci Slováckého divadla je devizou, kterou v Praze moc lidí neumí. Když budu konkrétní - výkony herců z Rychlých šípů v Uherském Hradišti jsou většinou kvalitnější, než v pražské verzi téhož. Ze SD odcházíš jako herec, coby režisér ale budeš s divadlem stále spolupracovat. Co se souborem nastuduješ v nové sezóně? Co o titulu prozradíš? "Výstřely na Brodwayi" - skvělá hra Woody Allena z prostředí Brodwayiského divadla a mafie. Skvělé dialogy, napětí, láska, humor. Víc neprozradím, ať se přijdou čtenáři do Slováckého divadla podívat. Na viděnou!