Před týdnem měla ve Slováckém divadle premiéru komedie Vraždičky. Byla jste nervózní? Ano, neustále se mi svíral žaludek, jako bych měla hlad. Nemohla jsme myslet na nic jiného. Navíc dcera dělala zkoušky na SUPŠ, takže nervy pracovaly opravdu na plné pecky. Obojí naštěstí dopadlo dobře. Není tajemstvím, že jste manželkou režiséra Vraždiček Roberta Bellana. Jak vypadá atmosféra u vás doma ve zmíněnou dobu, tady pár dnů před premiérou? Robert je inscenací pohlcen úplně. S obyčejnými věcmi jako: „vynes koš, vysaj,” jsme se na něj nemohli obracet. Trochu jsme jej tedy šetřili. Je to výhoda pracovat v týmu s vlastním mužem? Ano, to je super. Probíráme spolu nejrůznější detaily a někdy dokonce přijme i můj nápad a ženský pohled na věc. Kdy jste spolu začali poprvé vlastně spolupracovat? První spoluprácí byly Rychlé šípy. Bylo při přípravě Rychlých šípů těžké najít, vymyslet a hlavně hercům na míru vytvořit všechny kostýmy? Vytvořit návrhy vlastně těžké nebylo, protože mi je předurčil komiks namalovaný doktorem Fischerem. Horší bylo pak vše realizovat, protože sehnat třeba vytahané tepláky ze 40-tých let je docela kumšt. Rychlé šípy mají za sebou téměř 230 repríz. Vidí diváci pořád ty původní kostýmy, nebo se už muselo přešívat, došívat a měnit? Myslím, že všichni Šípáci už vyměnili tenisky, někteří i dvakrát. Také jsem musela dokoupit barevná trička a indiánům nové čelenky. Inovovala se celá scéna a obnovovaly se kresby na kulisách. Dělal se také nový terč na šipky do klubovny a myslím, že Štětináč má novou krysu - stará přestala pískat. Jak vlastně probíhá navrhování kostýmů? Jste to vy, kdo přináší nápady, nebo se necháváte inspirovat představou režiséra? Po důkladném přečtení textu přicházím se svojí vizí, kterou mi režisér schválí. Pak to celé, jak se říká, hodím na papír. Něco z toho se režisérovi líbí, něco ne, tak to pak předělávám. Vždycky se snažím vystihnout kostýmem konkrétní postavu a navíc dbám na to, aby měl kostým i něco navíc, nějaký vtip. Když je hotový návrh, jde do krejčovny a vy hlídáte, aby byl správně zrealizovaný. Stane se, že se kostým ještě změní? Může jej nějak ovlivnit třeba herec samotný? Po předání návrhů do krejčovny nakupuji materiál, vybírám věci ze skladu a podobně. A pak hledáme způsob, jak se návrhům co nejvíc přiblížit. Kostým se samozřejmě může měnit, návrh je jen jakési vodítko. Herec může mít i své připomínky a nápady. Někdy mu vyhovím, ale většinou si trvám na svém. Jak to vypadalo v praxi? Kostýmy do komedie Vraždičky se šily, nebo jste pátrála doma ve skříních? Nakreslené návrhy jsem předala do krejčovny, kde některé specifické věci ušily naše šikovné krejčové a některé kostýmy jsem vyhledávala po second handech. Také se mi stalo, že jsem nutně potřebovala něco podobného, co jsme měli doma, takže když přišel herec poprvé ve svém kostýmu na jeviště, Robert překvapeně vydechl: „Jé, můj svetr!” Jak vycházíte s herci? Je pravda, co se říká, že jsou herečky, které odmítají nosit některé věci? Myslím, že s herci vycházím dobře. Ale oni jsou na mě taky hodní, spolupráce je výborná. Už své herce a herečky dokonale znám a vím, co mají a co nemají rádi. Takovým věcem se pak dopředu vyhýbám. Snažím se, aby jim kostým v hraní pomohl a aby se v něm cítili dobře. Jaké hry „„oblékáte“” ráda? To je mi úplně jedno. Mým velkým přáním je ale vyřádit se jednou na správné čertovské pohádce. Peklo mě láká. Jsou Vraždičky takovou hrou? Vraždičky mě moc baví. Ráda dělám smysluplné věci. A poselství Vraždiček je velmi zajímavé. Jen se musí dobře poslouchat. A to naši diváci umějí.