Vaše práce ve Slováckém divadle je zaměřena především směrem k divákům. Kolik telefonátů denně vyřizujete a co všechno diváky Slováckého divadla zajímá, na co se ptají? Je těžké odhadnout, kolik telefonátů denně vyřizuji. Asi desítky. Nejžhavější tlak na naše telefony zaznamenáváme vždy desátého v měsíci, kdy od 8.00 hodin začíná telefonicky předprodej na další měsíc. V tuto dobu je největší zájem o naše legendární Rychlé šípy, které bývají zpravidla během čtvrt až půl hodiny zamluvené. Těší mě však fakt, že nejen o Rychlé šípy, ale i o všechna ostatní představení, která hrajeme, mají diváci zájem. A že je na co se dívat. Vzpomněla jste, že nejvíc diváků telefonuje vždy desátého v měsíci. Co se děje, když diváci zavolají pozdě a vstupenky o něž mají zájem, jsou vyprodány? Pro mě osobně je nepříjemné, že na některá představení musíme již po půl hodině od začátku předprodeje diváky odmítat. Z jejich reakcí lze vyčíst smutek, zklamání, ba i kolikrát rozhořčení. Bohužel kapacita divadla je omezená. Věřte, že i nás v programovém oddělení mrzí, že není v našich silách všem vyhovět. Slovácké divadlo už více jak měsíc prodává předplatné na rok 2005. Jaké zaznamenáváte ohlasy? Diváci se na příští rok těší. Ti mladší se nemůžou dočkat například muzikálu Donaha!, střední generace si zase nenechá ujít například známou Maryšu, zkrátka, každý si vybere. Dokonce jsme v divadle zavedli tři nové předplatitelské skupiny. To jasně dokazuje, že nám diváků přibývá. Setkala jste se určitě se spoustou reakcí od diváků. Je nějaká, na kterou ráda vzpomínáte? Dojímá mě vyprávění diváků, například o tom, kolik v divadle zažili generací herců. Je to příjemně nostalgické, když vzpomínají třeba na ´papulku´ Václava Postráneckého a na další hvězdy, jež tady začínaly. Jsou to vzpomínky diváků, kteří nám jsou věrní již čtyřicet a více let. Vaším životním partnerem je herec Slováckého divadla Zdeněk Trčálek. Žárlíte na zástupy jeho fanynek? Ne. On žárlí na mě. (smích) Říká se, že herci jsou velmi temperamentní a že vlastně pořád hrají. Jak je to v případě Zdeňka? Co se týče Zdeňka, je na tom pouze půl pravdy. Zdeněk je sice temperamentní, ale v běžném životě je to skvělý muž po všech stránkách. Občas vás diváci mohou vidět i na jevišti v drobných hereckých úlohách. Jak se cítíte ve společnosti zkušenějších kolegů? Na jevišti skvěle. Snažím se jim hru nekazit. I na sebemenší roli se pečlivě připravuji. Potvrdí to herečky Anna Michlíčková a Helena Jará, které mi musely během zkoušení Cyrana de Bergerac neustále odpovídat na nespočet mých dotazů. Při zkoušení jsem zažila s herci i krušné chvíle. Například při muzikálu Šakalí léta. Připravovali jsme taneční čísla a herec David Vacke mě při jednom akrobatickém prvku přehodil s takovou rychlostí, že než jsem se vzpamatovala, byla jsem na zemi i se zlomeným prstem na noze. Zdeněk Trčálek zase přerušil zkoušku na Slaměný klobouk se slovy „Marcelo, dom!” právě, když jsme zkoušely vystrkování zadků při kankánu na diváky a v hledišti seděl pouze pan režisér. Co byste ráda vzkázala divákům, kteří uvažují o předplatném do Slováckého divadla? Chcete-li si odpočinout od všedních starostí a získat nové, příjemné a hlavně nezapomenutelné zážitky, neváhejte a přijďte. Předplatným totiž uděláte radost nejen sobě, ale ve formě dárku i svým blízkým. Blíží se vánoce, tak nepropásněte tuto skvělou příležitost.