Lukáši, co je z vašeho pohledu uměleckého šéfa potřeba, aby bylo divadlo navrženo na Divadlo roku? A čím a jak toho dosáhlo Slovácké?

Vnímám to tak, že jde o souhru celé řady provázaných okolností. Kvalitní a múzicky disponovaný soubor, kurážná jedinečná dramaturgie, snaha neustrnout a neuspokojit se s vydobytými pozicemi, výrazní a osobití tvůrci, dostředivé a vstřícné zázemí, lidský soulad, nezkrotný duch, pozornost a zájem ze strany odborné veřejnosti, touha po nových dobrodružstvích, vzrušení a radost z tvorby, poctivá sebereflexe. Slovácké divadlo je dlouhodobě výbornou adresou. Dosažené výsledky mě těší, motivují, do jisté míry zavazují, ale rozhodně mě nijak nepřekvapují. 

Vnímáte tato ocenění jako úspěch? Nedosáhli jste na úplný vrchol, ovšem Slovácké jednoznačně bodovalo.

Nemám potřebu štvát se na vrcholy, honit se za nějakými metami. Vytyčili jsme si nějakou cestu, po níž jdeme, a pokud během ní dosáhneme nějakých ocenění, zlobit se nebudu. Tahle branže je hodně nestálá, turbulentní, subjektivní. Za současnou pozornost odborné obce a za přízeň našich diváků jsem upřímně velmi vděčný, ale fixovat své snažení na získaná ocenění a pochvalné řeči může být hodně ošemetné. Vystavené poháry a medaile se dřív nebo později beztak stávají jen lapačem prachu. Mít radost a dobrý pocit z vykonané práce, vidět smysl k tomu vydávat ze sebe stále něco navíc, chtít být spolu - to jsou pro mne mnohem podstatnější ukazatele, v jakém stavu a kondici je Slovácké divadlo v současnosti. A tohle bych chtěl udržet co nejdéle, protože jsem si dobře vědom, jak nesamozřejmé věci to jsou. 

Je to pro vás, potažmo pro divadlo závazek do další práce?

Udržet či obhájit je vždycky těžší než něco získat. A čím déle je něco vidět, tím více se to může okoukat. Takže závazek vnímám v tom, abychom dokázali naše diváky i nadále překvapovat a oslovovat, abychom jim zvládli i nadále nabízet silné zážitky a nápadité impulzy, abychom vždy dostáli očekávání a dobré pověsti. A když se přitom trefíme i do chuti odborné veřejnosti, jenom dobře.