7. 1. 2008
Šumný Lipus představil divákům v české premiéře Pýchu a předsudek Jane Austenové
Do divadla se diváci dají lákat podbízivostí nebo příběhy, které se divákům zaryjí pod kůži.
Některá divadla překvapivě vsadila – na romantismus. Také hradišťské Slovácké divadlo, kde okouzluje Pýcha a předsudek Jane Austenové, Alana Stanforda a Jamese Maxwella. Podobně zasáhl duše diváků v Ostravě Puškinův Evžen Oněgin. Pýcha a předsudek je navíc jedním z prvních emancipačních románů – Austenová ho vydala v roce 1813.
Rodina pana Benneta
Konfrontuje inteligentní a samostatně myslící Elizabeth (Alžběta Kynclová) z nebohaté rodiny Bennetových, z níž je zapotřebí výhodně vyvdat pět dcer, s aristokratem Darcym (Zdeněk Trčálek). Překročit přehrady zdá se být v Británii 19. století nemožné. Autorem nesmírně jemné a místy jímavé inscenace není nikdo menší než mistr Šumných měst a výjimečných severomoravských inscenací (Těšínské nebe, Z deniku Ostravaka atd.) Radovan Lipus.
Při spolupráci se Slováckým divadlem mohl se jeho tým (scéna Petr Matásek, kostýmy Marie Jirásková, hudba Pavel Helebrand, choreografie Jana Hanušová) opřít o sehraný herecký kolektiv.
V rodině Bennetových je dokonalým manželem Pavel Majkus, nezviklatelný ani hysterickými výlevy choti (Jaroslava Tihelková). Tradiční slovácké hvězdy, Terezu NovotnouMikšíkovou (Lydia) a Jitku Joskovou (Kitty), dědící spíše matčiny vlastnosti, ztlumil. O to víc zazářily hvězdy nové.
Nad Myjavú nové hvězdy
Mezi nimi nejjasnější je Alžběta Kynclová. Elizabeth vystavěla v intencích autorčina záměru jako bytost samostatnou, cílevědomou, bystrostí ducha okouzlující. Zapamatovatelné jsou ale také Andrea Nakládalová (Jane) a Kamila Hromková (Mary). Zástupu nápadníků vévodí Zdeněk Trčálek (povýšeně nepřístupný Darcy), Tomáš Šulaj (pragmatický Collins), Jiří Hejcman (romanticky rozervaný Bingley) a David Vaculík (marnotratný Wickham).
Kdo ale zachytí jedinečnost nové inscenace Slováckého divadla?! Po odchodu Jaroslavy Suchomelové divadelní kritika jižní části Moravy odumřela.
J. P. Kříž
Recenze byla uveřejněná 20. 12. v deníku Právo