5. 5. 2005
Na podzim loňského roku rozpoutalo Slovácké divadlo největší kampaň k předplatnému za celou dobu jeho historie. Celý region byl zasypán plakáty a letáky s motivem obličeje seskládaného z kousků tváří herců uherskohradišťského souboru. „Chtěli bychom oslovit ještě větší počet diváků, než doposud,” tvrdili v divadle. Všichni však věděli, že po rekordním 25% navýšení v předchozím roce, to nebude snadné. Jak nakonec výsledky dopadly?
„V listopadu jsme slíbili, že všechna nová čísla, ať budou jakákoliv, zveřejníme. Dnes už mohu přiznat, že jsme byli trochu nervózní, zda dokážeme oslovit další nové předplatitele, protože jejich nárůst nemůže být nekonečný. Ale podařilo se nám to,” říká dnes spokojeně mluvčí divadla Josef Kubáník. V loňském roce tak díky kampani přibyla Slováckému divadlu další 4% předplatitelů, tedy diváků, kteří pravidelně navštěvují Slovácké divadlo. Od roku 2000, kdy Slovácké divadlo obměnilo herecký soubor a přešlo na zcela nové způsoby propagace, se počet stálých diváků zvýšil o neuvěřitelných 39%, což se rovná téměř 1300 nových předplatitelů. „Když se postaví proti sobě počet obyvatel města, kde divadlo působí a počet předplatitelů, jsme suverénně na prvním místě v republice,” dodává Kubáník s tím, že všechna čísla dodává i ministerstvu kultury a nečiní mu žádný problém zveřejňovat je pro případná srovnání s osobními soubory. Výhody předplatného jsou přitom zvláště v uherskohradišťském divadle neoddiskutovatelné. Stálá vstupenka na celý rok je o 25% levnější oproti běžnému vstupnému a diváci mají navíc zajištěna svá stálá místa v hledišti. Odpadá tak boj o lístky, který momentálně pravidelně probíhá například u populárního muzikálu Donaha!
V současné době už vzniká dramaturgický plán na další rok. Slovácké divadlo jím vstoupí do sedmé desítky let jeho působení v Uherském Hradišti. Pokusí se navázat na letošní úspěchy, které reprezentuje zmíněný muzikál Donaha!, komedie Svačinka generálů i komedie Vstupte! Režisér Igor Stránský navíc připravuje Maryšu a Slovácké divadlo čeká i hostování moskevské režisérky Oxany Meleshkiny Smilkové a slovenského režiséra Martina Porubjaka ze Slovenského národního divadla.