Soubor Slováckého divadla v uplynulých letech dokázal, že jeho silnou stránkou jsou právě inscenace jejímiž součástí jsou taneční a hudební čísla. Jen namátkou – opereta Na tý louce zelený režiséra Igora Stránského si z Festivalu smíchu odvezla třetí místo a trofej za nejlepší herecký výkon pro Vladimíra Doskočila, jevištní zpracování filmového muzikálu Šakalí léta režiséra Radka Balaše zaujala při loňském festivalu Defilé v Brně. Navíc se uherskohradišťské hudební inscenace mohou pochlubit na regionální divadla nevídaným počtem repríz. (Šakalí léta například brzy oslaví 50. reprízu) Všechno to si uvědomoval i Mojmír Weimann, který na Šakalí léta dohlížel coby dramaturg: „Hradišťský soubor je skvěle vybavený, umí hrát, tančit a zpívat, má elán a spontaneitu, plné nasazení a co je dnes úplně zřídka vídaný jev, miluje divadlo a především – miluje své divadlo. A s tou plnou vervou se pustí do Šakalích let stejně jako do Racka , do Bratrů Karamazových, jako do Louky zelené. A publikum to moc dobře ví a svých herců si váží a fandí jim,” říká Weimann, kterého ředitel divadla Igor Stránský oslovil a nabídl mu účast při inscenování Kytice tentokrát v roli režiséra. Hra Kytice vznikla na přelomu 60. a 70. let pro pražské divadlo Semafor. Jiří Suchý se nechal inspirovat souborem balad Karla Jaromíra Erbena. Vodníkovi, Polednici, Svatebním košilím a Zlatému kolovratu však vtiskl novou originální tvář. Krátké vtipné skeče přerušoval písněmi Ferdinanda Havlíka a diváci tleskali nadšením. Jak na dobu vzniku jevištní podoby Kytice Jiří Suchý vzpomíná? „Kytici jsem napsal částečně ve Francii u moře. Zajeli jsme tam na pět neděl na pozvání tamních filmových klubů. Jiří Menzel, naše nová herečka Dáda Patrasová, moje žena Bělina a já. Za dva dny jsem usoudil, že u moře bývá krásně, ale slušný člověk se tam brzy počne nudit. A to byl můj případ. Bělina a Dáda skotačily ve vodě nahoře bez a já jsem zatím na břehu začal psát, s tichým souhlasem Karla Jaromíra Erbena, svou vlastní verzi Kytice. Když už tak jsem byl v tom psaní, dostal jsem zvláštní nápad: připsal jsem jednu baladu vlastní a nazval ji Bludička,” vzpomíná Suchý ve své knize Inventura. Kytice však byla originální i z jiného úhlu. Suchý během představení děj na jevišti několikrát zastavil a diváci sami rozhodovali, jak bude dále pokračovat. Stávalo se tak velmi často, že diváci navštěvovali divadlo několikrát v řadě, aby si pro příště vybrali jinou verzi pokračování. I tento princip převzal režisér uherskohradišťské inscenace Mojmír Weimann s dramaturgyní Andreou Helmichovou. Všichni inscenátoři věří, že i v Uherském Hradišti se podaří přivést na jeviště hravou inscenaci s písničkami, která bude patřit mezi vyhledávané tituly. Moderátor večera David Vacke nabídne divákům několik okamžiků, při kterých budou rozhodovat, kterým směrem se bude inscenace dál ubírat. Také proto některé role mže hrát více herců. Bude totiž především na divácích záležet, koho budou chtít v té které postavě na jevišti vidět. Vedle režiséra a dramaturgyně se budou o dvě hodiny zábavy snažit především herci Jiří Hejcman, Vladimír Doskočil, Martin Vrtáček, Anna Michlíčková, Alexandra Vronská a další. Choreografie vytvořila Aneta Michalčíková, kostýmy navrhla Eva Jiřikovská, scéna pochází od Marka Cpina. Premiéra Kytice proběhne ve Slováckém divadle v sobotu 3. dubna v 19.30 hodin. Jiří Suchý se jí však zúčastnit nemůže z důvodu pracovního zaneprázdnění v hlavním městě. Souboru Slováckého divadla však slíbil, že Kytici co nejdříve navštíví.