13. 5. 2009
Carmen zkomponovali a napsali Ondřej Brousek, Pavel Cmíral, Klára Špičková a Juraj Deák pro pražské Divadlo Na Fidlovačce. Teprve v hradišťském Slováckém divadle se ale muzikál na půdoryse Mériméeho novely a Bizetovy opery dočkal jednoznačného naplnění. Určitě také díky režii Hany Mikoláškové.
Recenzi J. P. Kříže uveřejnil deník Právo
Brousek se nebál několika citací nejznámějších árií Bizeta. Jeho part je ale spolu s libretem autorským zpracováním příběhu nezkrotné cikánky, jejího pašeráckého klanu a moci učarovat mužům tak, že ve svitu luny blýskají vražednými noži.
Na Fidlovačce v roce 2003 omyl základní: Pro titulní roli si vyhlédli Yvetu Blanarovičovou, s jejímž hereckým temperamentem se to má asi tak, jako kdyby Karel Gott měl skákat ve Sněhové královně trojitého rittbergera.
A muzikálové herečce z Ostravy, tehdy v Praze málo známé – Tereze Bebarové – připadla jen role „té druhé“, zapíchnuté ještě před přestávkou. Všichni si všimli, jak její Angela nad Carmen září, jak ji převyšuje tanečně, pěvecky i herecky… Slovácké divadlo se pyšní souborem múzicky i muzikálně vyrovnanějším. Snad proto, že na Moravském Slovácku umí zpívat opravdu skoro každý. Tereza NovotnáMikšíková v roli Angely, lehounká jako pírko. Ve flamenkových figurách a prvcích koridového paso doble přímo září. Zprvu potlačovaný temperament Pavlíny Vaškové v titulní roli vytryskne jako gejzír naplno teprve po zavraždění Angely. Hradiště se pyšní jednou z nejvýraznějších osobností českého muzikálového nebe.
Hlasová barevnost, dokonalý taneční projev, herectví vložené do kolébky sudičkami brněnské líhně hudebního divadla. To všechno ční vysoko nad vltavským průměrem ustrnulým v revíru stále stejnějších, a ke všemu stárnoucích hvězd pražského popíku.
Tabák a železnice
Silnou složkou hradišťské inscenace Carmen je videoart Jakuba Jelena. Zlyričťuje téma obrazností impresívně surreálnou, dávno již rezignující na sociální téma. Carmen byla přece dělnicí v tabákové továrně. A ta v hradeckém Draku královnou „ajznbónu“. Nesmím zapomenout na třetí hereckou osobnost. Kontrastní bílou v černi kordobských spodniček, sukní a vojáckých uniforem (scéna Eva Jiřikovská, kostýmy Zuzana Přidalová) je všudypřítomná, dráždivá, vyzývavá a lidmi vzývaná Smrt Jitky Joskové.
V Uherském Hradišti mají další vynikající muzikálovou inscenaci. Kolikátou už?!
J. P. Kříž