15. 3. 2011
Úprk před zločinci, tajemná spiknutí, nástrahy v podobě krásných dam a za vším chladnokrevná vražda – to všechno se teď odehrává ve Slováckém divadle, kde herci připravují detektivní komedii 39 stupňů. Tou hlavní osobou, která všechno řídí, je ale režisérka Věra Herajtová. „Ta výborná hra baví diváky po celém divadelním světě. Věřím, že i v Hradišti se budou diváci víc smát, než bát,“ říká.
Se souborem Slováckého divadla pracujete poprvé. Jak jste se k němu dostala?
Ke spolupráci mě pozval pan ředitel Stránský, potěšilo mě to. Slyšela jsem o vašem divadle jen to nejlepší.
Kdo přišel s nápadem nastudovat 39 stupňů?
Hru vybrala paní dramaturgyně Iva Šulajová, a já se do ní s chutí začetla. Je to dobře napsaná komedie. Mohla by to být nejen herecká, ale také divácká inscenace.
V jednom rozhovoru jste řekla, že půjde o parodii na horor. Budeme se tedy víc bát, nebo smát?
Tak tohle jsem právě nikdy neřekla. Naopak, snažím se v rozhovorech objasnit, že to horor není a vlastně nikdy nebyl. V první řadě jde o komedii, která si dělá legraci z určitého období v životě mladého muže - Richarda Hannaye.
Jak k tomu omylu tedy došlo?
Matoucí je asi to, že Alfred Hitchcock je pod tímto titulem podepsaný jako jeden ze tří autorů. Nejdříve byl špionážní román Johna Buchana z roku 1915 (The 39 Steps). Podle něj natočil Alfred Hitchcock v roce 1935 detektivku, nikoliv horor. My teď máme před sebou divadelní adaptaci - komedii, kterou napsal Patrick Barlow v roce 2005 a od té doby baví diváky po celém divadelním světě. Věřím, že i v Hradišti se budou diváci v hledišti víc smát, než bát.
Taky jsem se dozvěděl, že čtyři herci budou hrát okolo 30 postav. Jak to jde zvládnout?
Hlavního hrdinu obviněného z vraždy, nevinného muže věčně na útěku, hraje Tomáš Šulaj. Potkává na cestách různá dobrodružství a různé lidi a pochopitelně ženy. Tři z těch jeho osudových žen hraje Klára Vojtková. O zbývající postavy se rovným dílem podělí David Vaculík a Jan Horák.
Bude to pro herce asi fofr, zvládnout tolik postav.
Takové zadání představuje honičku nejen na jevišti, ale i v zákulisí. Věřím, že jsme našli společný pohled na hru a tím se nám podařilo těch 30 postav zvládnout. Všichni čtyři herci jsou velmi tvůrčí a invenční a přinášejí do hry své nápady.
Herci se tedy nezastaví, navíc je čeká až kabaretní herectví. Co prozradíte o klaunu Bilbovi, který jim s tím pomáhá?
Jiří Bilbo Reidinger je nejen klaun, ale také herec, choreograf, režisér, spisovatel a divadelní pedagog. Učí na HAMU akrobacii a na Pražské konzervatoři commedii dell´arte. Jeho pohybová spolupráce je v naší inscenaci zásadní. Naše komedie je někdy až klauniáda. Bilbo má velké charisma, dokáže herce k ledasčemus vyprovokovat a je to skvělý člověk.
Čemu se smějete vy?
Směji se moc ráda, když se smějí - baví, všichni. Nemám ráda kameňáky, výškleby a sprostý humor na úkor druhého. Přijde mi neskonale ubohé, když slyším člověka, který potřebuje svou „moudrost“ povýšit tím, že z toho druhého dělá blbce. Z takové společnosti odcházím.
Jak jste s uherskohradišťskými herci spokojená?
Velmi.
Repertoár Slováckého divadla moc dobře znáte. Kdybyste mohla některého z vašich přátel na něco do Hradiště pozvat, co by to bylo a proč?
Myslím si, že kdyby přišli kdykoliv na jakékoliv představení Slováckého divadla, byli by spokojeni. Určitě by si vybrali z bohaté nabídky všemožných žánrů. A zdravá krásná energie, kterou na své diváky vyzařuje váš soubor, to je vždy zážitek.