„Herci nemají fixní text, dané jsou jen rámce situací a jejich naplnění je dílem momentální improvizace. Přinejmenším na premiéře to fungovalo znamenitě. Zmizel prostor pro povšechně pseudočechovovskou zádumčivost a patos a zbyla tragikomedie se spoustou vtipu, ale také koncentrovaného trapna a ryzího smutku,“ popisuje svůj zážitek Michal Zahálka.

„Klíčový je samozřejmě znamenitý soubor, obsazení nemá slabý článek. Na premiéře výrazně vynikal třeba Tuzenbach Zdeňka Trčálka, trapně, nadějeplně a přece nešťastně zamilovaný do zdvořile nedostupné krásky Iriny v podání Mímy Krajčové. Nebo Jiří Hejcman, jehož Solený coby válečný veterán stižený posttraumatickou stresovou poruchou konečně dává smysl jinak než jako takový ten podivný morous, jak se obvykle hrávává,“ dodává Zahálka.

„Vždycky jsem se posmíval nejmenovanému kritikovi, který neváhal v lednu volat, co bude inscenací právě započatého roku. Ale řekněme, že na tuhle budu v prosinci nad vyplňováním ankety Divadelních novin myslet dost určitě,“ uzavírá Michal Zahálka.