Tomáši, jak jste si užíval léto?

Hezky, v klidu. Odpočíval jsem, chodil do přírody, staral se o zahradu. Taky jsme byli na chovatelské výstavě s našimi psy. Jsou to jezevčíci a jmenují se Charlie a Urgon. To je náš nový koníček, který jsme objevili a v poslední době se mu věnujeme a baví nás.

Jak pejsci na výstavě dopadli?

Dobře! Jeden byl oblastní vítěz a druhý vítěz třídy.

Než jste se rozjeli na prázdniny, ještě jste na vyprodaném nádvoří Reduty představili koncertní verzi muzikálu Jesus Christ Superstar. S jakými pocity jste před diváky předstupoval?

Samozřejmě jsem byl nervózní, jestli to dobře zazpíváme. Ale po bezmála dvou letech, co zkoušíme a na své role se připravujeme, už tam jakási jistota byla, i když nikdy není úplně stoprocentní. Věřil jsem ale, že ta dobrá muzika, kterou Jesus bezesporu je, se bude našim divákům líbit, a to se naplnilo.

Kdo vám při předpremiéře držel palce v publiku?

V Hradišti dcera Eliška. Ta je divadelní dítě, už s námi prožila kde co a za Jesuse nás pochválila, moc se jí líbil a už se těší na premiéru v divadle. A na zámek Kačina v Čechách, kde jsme koncertní verzi uváděli o den později, jsem pozval chovatele našich psů, aby viděli, že pejsci jsou v dobrých rukou (smích). Měl jsem radost, že si udělali čas a přijeli.

Bylo něco, co vás při předpremiéře překvapilo?

V Hradišti to šílené horko a na Kačině ta šílená bouřka (smích). Počasí trochu hrálo proti nám, ale popasovali jsme se s tím a byl jsem rád, že jsme si to my a evidentně i diváci užili.

V posledních týdnech se objevily zvěsti, že opouštíte Slovácké divadlo. Je to pravda?

Není to pravda. Z angažmá ve Slováckém divadle neodcházím.

Už se to objevilo i v novinách.

Škoda, že mi autoři těch zaručeně pravdivých textů nezavolali a nezeptali se.

Tušíte, odkud ta informace přišla?

Posledních několik let spolupracuji kromě Slováckého divadla i s Národním divadlem Brno. Byl jsem tam dříve i částečně zaměstnaný, pak jsem pracoval jen ve Slováckém a nyní se zase stanu i členem činohry Národního divadla v Brně. Takže moje pole působnosti se stejně jako v minulosti rozprostře mezi Hradiště a Brno. Ale diváky mohu uklidnit, že o mě ve Slováckém divadle rozhodně nepřijdou.

Slováčtí herci spolupracují s jinými divadly často

Tomáš Šulaj není jediným členem uměleckého souboru Slováckého divadla, který spolupracuje i s jinými českými scénami. V Národním divadle Brno hrála i Klára Vojtková či Jitka Hlaváčová (ta hostovala i na jevišti pražského Národního divadla), Pavel Hromádka vystupoval na prknech BuranTeatru Brno, Josef Kubáník byl zaměstnaný jako tiskový mluvčí a vedoucí marketingu pražského divadla Ungelt, nyní jej posluchači mohou slýchat v jeho vlastním pořadu ve vysílání Českého rozhlasu. Všichni zároveň stále hráli a hrají ve Slováckém divadle.