Tomáši, získal jste už neuvěřitelnou desátou nominaci na nejprestižnější českou hereckou cenu. Jak se mění vaše pocity v průběhu času a s každou nominací?

Novinka už to není, ale prestiž a radost pořád trvá a asi bude trvat, i kdyby to bylo podvacáté nebo potřicáté. Zkrátka je to ocenění práce, kterou člověk dělá. Je to hezké a mám z toho pokaždé radost. Myslím, že každý by to tak měl.

Vnímáte už i nominaci jako ocenění?

Samozřejmě to zamrzí, když tolikrát nominace nebyla proměněna v samotnou cenu. Ale i sama nominace je skvělá. Pokaždé to beru s obrovskou pokorou a jsem moc rád i za ni. A nejen za sebe, ale za celé divadlo. Protože je to ocenění i pro něj. Myslím, že by Herecká asociace nenominovala herce ve špatné inscenaci. A celek tvoří všichni.

Před dvěma lety jste kvůli covidu vyhlašování prožil online doma. Letos budete v Národním divadle osobně?

Budu na místě. Pokud to zase nezhatí vyšší moc, tak určitě.

Jaké plánujete oslavy?

Zatím máme v úmyslu jet do Prahy jen na otočku a prozatím nic velkého neplánujeme. To se teprve uvidí. (úsměv)

Rozervaný Othello, vtipný Buča, expresivní Jidáš

Tomáš Šulaj má pět širších nominací, tedy mezi deset nejlepších herců aktuálního roku, na Cenu Thálie, a to za Othella, Buču v Cikáni jdou do nebe, Cartera v Adéla ještě nevečeřela, Lopachina ve Višňovém sadu a Helmera v Noře. A nyní se na čísle pět ustálily i nominace nejužší, tedy mezi třemi nejlepšími. Hned první z nich v roce 2005 proměnil, a to za roli Jerryho v muzikálu Donaha!. Následoval Jura Baran v Je třeba zabít sekala při hostování v Národním divadle Brno, před třemi lety Ambrož Potocký v Kříži u potoka a naposledy v roce 2020 Billy v muzikálu Chicago.

„Je překvapující, že ty nominace většinou přijdou za role, u kterých bych to neočekával. Když člověk hraje Othella nebo Macbetha, tak prská, jede a totálně se na jevišti rozdá. Je třeba zabít Sekala a Kříž u potoka režíroval Martin Františák a díky němu jsem ty role naopak tvořil hodně střídmě. Vždycky mi říkal, ať se mírním a nejsem takový energizer, jako na jevišti často bývám. Takže jsem většinou jen stál, něco vnitřně prožíval a občas něco řekl (smích). Ale na závěrečném potlesku pak bylo znát, že to asi lidi i tak zasáhlo,“ usmívá se Tomáš Šulaj. Zda získá druhou Cenu Thálie za roli expresivního Jidáše, se dozví už 8. října v Národním divadle v Praze.

Důstojná oslava divadla

Slavnostní večer, při kterém Herecká asociace uděluje Ceny Thálie, je svátkem pro všechny nominované. Už několikrát si jej mohl vychutnat i Tomáš Šulaj.

„Je to vždycky moc krásná a velmi důstojná oslava divadla,“ svěřuje se a popisuje, jak samotný den probíhá. „Před samotným přenosem probíhá generálka, kdy někdo z nominovaných vyběhne na jeviště a přebere pomyslnou cenu, abychom věděli, kam si máme stoupnout a co se bude dít. U toho je taky vždycky spousta legrace a příležitost popovídat si i s kolegy z jiných divadel. Rivalita nepanuje, aspoň já jsem ji nezažil. Každý si samozřejmě asi vnitřně přeje, aby tu cenu nakonec dostal, ale už jen tam ten večer být a tu oslavu divadla zažít je odměna,“ říká.

Předávání Cen Thálie bude 8. října večer v přímém přenosu vysílat Česká televize na programu ČT1. Výroční ceny budou u děleny ve čtyřech kategoriích pro ženy a muže zvlášť: činohra, opereta, balet a pantomima, opereta a muzikál. Právě v poslední jmenované má šanci uspět i oblíbený slovácké herec. Zvláštními cenami jsou ocenění za celoživotní mistrovství a za výrazný výkon mladého činoherního umělce do 33 let.

Další nominace

Vedle Tomáše Šulaje se v širší nominaci na Cenu Thálie objevil i Tomáš David, a to za roli Ježíše, opět v rockové opeře Jesus Christ Superstar. Odbornou porotu zaujala i Kristýna Daňhelová, která ve stejném díle účinkuje jako host v roli Máří Magdalény. Nominaci mezi tři nejlepší muzikálové herečky získala za ztvárnění Jany Eyrové v Městském divadle Brno.