„Mladší dceři jsme to prozradili asi před rokem nebo dvěma a ta starší s námi dokonce ještě kvůli ní pár let držela basu. A byly úplně v pohodě, prý si stejně myslely, že to s tím Ježíškem je nějaká blbost,“ prozrazuje Zdeněk. „Ale rituály zůstávají tak jako tak. Před večeří se jdu s holkama projít, buď zasněženou valašskou, nebo zablácenou slováckou krajinou. Manželka zatím nachystá dárky, pak zazvoní zvoneček, zazpívají se koledy, otevřou se dveře a následuje nadšené: „Jéééééééé!“, protože nakonec je úplně jedno, kdo tam ty dárky dal.“

Co holčičky letos pod stromečkem najdou, dopředu prozrazovat nechce a vlastně ani nemůže. „U nás je to tak, že já zabíjím kapry a připravuju večeři a žena se stará o dárky. Takže většinou je mi dopředu řečeno, co dostanou, ale kolikrát je to nakonec překvapení i pro mě, protože to s úspěchem zapomenu,“ říká se smíchem herec, který exceluje například v hlavní roli komedie Prokletí nefritového škorpiona.

Polévka se švestkama a cukroví z udírny

Pokud by někdo zavítal k Trčálkům na Štědrý den, na slavnostní tabuli by našel tradičního smaženého kapra a dva druhy bramborového salátu. Možná by se ale podivil nad polévkou, která je opravdu nezvyklá.

„Recept na starodávnou polévku jsem si přivezl z rodných Valach. Patří do ní sušené švestky, sušené hřiby, brambory a velké strakaté fazole, kterým říkáme švábi. Ale pozor, vše se vaří zvlášť a teprve nakonec se to smíchá dohromady. Je to něco mezi polévkou a omáčkou. Pak už stačí jen osolit a koření přidat podle chuti. Já experimentuju podle toho, kolik u vaření vypiju vína,“ směje se Zdeněk.

Den před Štědrým dnem se svým tchánem udržují ještě jeden rituál, udí maso. „Letos jsem naložil žebra a tchán bůček. Většinou udíme 23. prosince a máme takovou chlapskou chvilku u udírny. A ten výsledek považuju za nejlepší vánoční cukroví,“ uzavírá s úsměvem oblíbený herec.