Příběh o záletném taxikáři a jeho dvou manželkách je známý jako 1+1=3. Málokdo už ale ví, že slavný britský dramatik Ray Cooney napsal po naléhání diváků pokračování o tom, co se s hlavními hrdiny stane po dvaceti letech. A právě obě tyto komedie spojil režisér Robert Bellan s dramaturgyní Ivou Šulajovou v roce 2007 do jedné a vznikla inscenace, která patří k tomu nejlepšímu, co je u nás na komediálním poli k vidění.
„Jakmile se pověst o vydařené komedii mezi diváky rozkřikla, lístky z pokladny mizely na několik měsíců dopředu,“ vzpomíná představitel hlavní role Johna Browna Zdeněk Trčálek. A téměř osm let od premiéry se vlastně nic nezměnilo. Stá repríza je vyprodána od poloviny prosince.
Nadšení s běžnými diváky sdílí i odborníci, kteří jinak bývají ke komediím velmi kritičtí. „Pravidlo, že od tzv. bulváru lze očekávat jen nenáročnou a spíš pokleslou legraci, nemusí platit vždy. Přistoupíme-li k textům s dramaturgickou i režijní vynalézavostí a bez levných fórků, výsledkem může být bujará podívaná, která rozesměje publikum jaksi generálně, bez ohledu na věk, vkus a intelektuální nároky. To se podařilo divadelníkům ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti,“ napsal například divadelní recenzent Jan Kolář.
„Moc dobře víme, že v jiných divadlech se kolegům o tak vysokém počtu repríz jen zdá. O to víc si vážíme toho, že ve Slováckém divadle máme takové inscenace hned tři, a i když by si někdo mohl myslet, že jsme neustálým hraním dokola unavení, opak je pravdou. Na každou reprízu se moc těšíme,“ říká představitelka jedné z hlavních rolí Jitka Josková.
Komedie 1+2=6 (Jeden a dvě je šest) zabodovala i na Festivalu smíchu v Pardubicích, odkud si přivezla titul Komedie diváků, dodnes vystoupila ve více než deseti městech republiky. Autorem hudby je Ondřej Brzobohatý.