Tři otázky pro Oskara Josefa Kubáníka

Na jevišti Slováckého divadla jste už hrál spoustu velkých postav. Je Oskar v něčem jiný?
Ano, je to něco, s čím jsem se ještě nepotkal. Kromě toho, že Oskar vypráví celý svůj osud sám a je na jevišti od začátku až do konce, je pro mě celý příběh velmi bolestný právě proto, že jsem si na vlastní kůži zažil, jaké to je, když vám jeden z nejbližších onemocní leukémií a vy jen bezmocně zíráte a tiše čekáte, co bude zítra.

Takže to bude emocionálně hodně náročné?
Je to opravdu velký úkol, ale aby se diváci nebáli, ten příběh není jen smutný. Je v něm spousta legrace a půvabné dětské hravosti. Zatím každý, kdo Oskara a růžovou paní četl, se diví, že něco tak krásného neznal.

Je na roli něco, co si vyloženě užíváte?
Ano, dvě hodiny se můžu válet v posteli, to je sen každého herce.


Tři otázky pro Růžovou paní Květu Fialovou

Proč jste po Haroldovi a Maude přijala další nabídku ze Slováckého divadla?
Protože jsem si uvědomila, že takové pocity, jaké na jevišti zažívám při hraní s Josefem Kubáníkem, jsem nikdy nepoznala. Mám divadla hodně, přicházejí mi i další nabídky. Ale já jsem je s díky odmítla. Jsem ráda, že si na konci života můžu dopřát ten luxus, že si mohu vybírat.

Co nám prozradíte o postavě Babi Růženky?
Růženka pomáhá Oskarovi vyrovnat se s posledními dny života. Vymyslí pro něj úžasnou hru a s láskou a zároveň i bolestí v srdci se dívá, jak na ni chlapec přistupuje a jak je s tím, co přijde, smířený.

Jak se vám pracovalo s režisérkou Zojou Mikotovou?
Zojka je přesně ten typ lidí, co mám ráda. Je jako víla. Něžná, křehká. Zároveň přesně ví, co chce a umí herce do těch situací dostat. Když se tu a tam dívám, jak kolegové hrají scény, ve kterých nejsem, tak jsem pyšná na to, že mě vzali mezi sebe. Jsou to opravdové herecké koncerty, diváci se mají nač těšit.