Božena Němcová je pro mnohé spojena s povinnou školní četbou. Jak je tomu u vás?
U mě víceméně taky, avšak při četbě knihy Václava Černého Knížka o Babičce, četl jsem její povídky a korespondenci pak soustavněji.

Pro uherskohradišťské diváky připravujete osudy tří žen. Viktorky, Karly a Báry. Co ty tři spojuje?
Karla, abych to připomenul, je dívka pouze jménem, jedná se o chlapce, jsou tedy jeho touhy jiné, nežli Báry Jakubovy a Viktorie Žernovské. Spojuje je jakýsi divoký a strašný zájem o lásku, kterou nepoznaly, po které touží tajemně, chvatně, tence i dlouze.

Čím mohou být zajímavé dnešním ženám?
Bezprostředností i hloubkou té bezprostřednosti.



Jaký máte vztah k dílu Boženy Němcové? Fascinuje vás, nebo je to spíše povinná školní četba nad kterou se většinou ohrnuje nos?
Nejsem přímo fanatickým čtenářem Boženy Němcové, ale jako malá jsem si od ní přečetla několik pohádek a dnes se na ně ráda podívám i v televizi. Nevynechala jsem samozřejmě ani Babičku či Divou Báru, ale to bylo opravdu v rámci školní četby. S její prózou jsem se setkala v uměleckém přednesu na Konzervatoři v Brně.

Diváky tentokrát čekají tři příběhy. Osudy Viktorky, Báry a Karly. Vy jste byla obsazena do prvních dvou jmenovaných postav. Čím jsou pro vás zajímavé?
Každá je jiná, ale přitom jsou si tak blízké svou výjimečností. Důležité ale asi je, že inscenace ukazuje, jak to ženy měly a mají stále těžké.

Těšíte se na premiéru nebo se spíš bojíte?
Tréma přišla už několik dnů před premiérou. V noci nespím, třeba do čtyř do rána se převaluju v posteli a ne a ne usnout. Ale tréma k divadlu patří. Je to znamení, že práci berete vážně a že vám na ni mimořádně záleží.