Při žádosti o ruku se pořádně zapotil

„Požádal jsem o ruku o Vánocích, abych případné odmítnutí mohl nějak zahrát do ztracena. Trochu jsem se toho obával, a tak to ze mě lezlo jak z chlupaté deky. A docela trvalo, než má snoubenka pochopila, že to myslím skutečně vážně,“ vzpomíná s úsměvem Lukáš Kopecký. Vše ale nakonec dobře dopadlo. „Naštěstí v rukou držela opravdu krásný a originální šperk. Prsten pro mě vytvořila výtvarnice Veronika Watzková, talent mnoha oborů a též má svědkyně, a předobrazem bylo mořské dno s korály. Rádi se totiž s partnerkou potápíme,“ prozradil perličku ze soukromí.

Svíca? To byla jízda

Pro svůj velký den si novomanželé zvolili opravdu jedinečné místo. „Ano“ si řekli před slavnou onyxovou stěnou brněnské vily Tugendhat. „Hostů bylo kolem čtyřiceti. Byla to malá svatba v úzkém kruhu rodiny a nejbližších přátel. Oslav jsme si už docela užili, na začátku září jsme měli společnou svícu, a to byla jízda,“ směje se při vzpomínce na loučení se svobodou Lukáš Kopecký.

A v jakém stylu svou svatbu novomanželé pojali? „V láskyplném, jiný dress code jsme nevyžadovali,“ uzavírá čerstvě ženatý Lukáš Kopecký. 

Přání ředitelky Slováckého divadla Libuše Habartové novomanželům

„Milý Lukáši, přeji tobě i Barunce, abyste byli ve společném životě šťastni a hlavně, abyste pro sebe nepřestali býti těmi nejlepšími přáteli. Ale také, abyste neztratili sami sebe a důvěru v toho druhého. Jen člověk, který je šťastný sám se sebou, může vytvářet šťastné společenství, a to vám oběma přeji z celého srdce.“