27. 6. 2015
Poslední možnost vidět hudební komedii Utíkej, Nituško! (Mam´zelle Nitouche) v neděli 28. června od 19.00 hodin! Přijďte se s dílkem slovenského dramatika Ľubomíra Feldeka v režii Igora Stránského rozloučit… Jde o parafrázi operety Mamʾzelle Nitouche na motivy Henrika Meilhaca a Alberta Millauda s hudbou Florimonda Rongera – Hervé z roku 1883. Vstupenky si zajistěte ZDE..., nebo se jen tak v neděli večer sbalte a vydejte se do divadla bez rezervace, míst je volných dost. Na příjemnou komedii s písničkami v hlavních rolích s Tomášem Šulajem, Klárou Vojtkovou, Jiřím Hejcmanem a Martinem Vrtáčkem, jmény, která zaručují dobrou zábavu...
Tři z jmenovaných odpovídají na tyto otázky k derniéře: 1) Už jste se někdy potkali s žánrem operety? 2) Jaký máte k operetě vztah? 3) Co vás nejvíc na „Nitušce“ bavilo? 4) Váš vzkaz divákům k nedělní derniéře?
Martin Vrtáček:
ad 1): Před lety jsme dělali s Igorem Stránkým Na tý louce zelený a myslím, že to bylo úspěšné představení. Zaujalo diváky i porotu na GRAND FESTIVALU SMÍCHU v Pardubicích.
ad2): Když se dělá na způsob Pytlákovy schovanky tak veskrze pozitivní.
Klára Vojtková:
Ad 1) + 2): Nituška byla má první praktická zkušenost s tímto žánrem, a proto ne úplně jednoduchá. Jako diváka mě opereta nikdy moc nezajímala. Připadala mi jako nedokonalý mezistupeň opery a muzikálu, pro mě žánrů výsostných. Opereta byla taková jejich mladší a když ne hloupější, tak určitě naivnější sestra. (Proto mě vlastně ani obsazení do role Nitušky na počátku nijak zvlášť nenadchlo. Což nemůžu říct o mé mamince a babičce, ty se nemohly dočkat, až mě uvidí v tomto jejich milovaném kuse.) V průběhu zkoušení, ale hlavně i reprízování, jsem pochopila, že právě naivita je to, co činí žánr půvabným. Jednoduchá zápletka, hravé, leč očekávatelné jednání postav, líbivé melodie. Není to realistický obraz života, ani plocha k předávání hlubokých myšlenek. Jde o jednoduchou a UPŘÍMNOU zábavu. Od chvíle, kdy jsem to pochopila, ale hlavně dostala pod kůži, mám k Nitušce (a potažmo operetě) vřelý vtah. Jde jen o to s hereckou, řekněme klidně i lidskou upřímností vstupovat do naivních životních peripetií hrdinky a občas je vylíčit ve dvou oktávách.
Jiří Hejcman:
ad1): Potkal. A to v operetce Na tý louce zelený, kterou Slovácké divadlo uvádělo v roce 2002 v režii Igora Stránského a Radka Balaše, kde jsem ztvárnil několik menších roliček. Od květinky, robota, žongléra až po Jelena. Moc jsem si to užíval a myslím, že diváci také.
ad2): Řekněme kamarádský.
K otázce třetí - Co vás na "Nitušce" nejvíc bavilo?:
Klára: Partneřina, jednoznačně. Po té co jsem se s Nituškou sžila, a myslím, že i kolegové chvíli poznávali mantinely svých postav a žánru, po tom všem najednou vznikl na jevišti prostor a čas, abychom se i my královsky bavili, abychom se v rámci přísného režijního dohledu trošku překvapovali a zazlobili si. Nituška i pan režisér to snesou.
Jirka: Mám rád malé obsazení a s Klárkou, Martinem a Tomem to je vždy záruka prima zábavy a velké legrace.
Martin: Asi všechny ty kulišárny, které jsme si dělali během představení v zákulisí.
Váš vzkaz divákům k nedělní derniéře?
Jirka: Budeme se snažit vás rozveselit.
Martin: Díky všem divákům za skvělou atmosféru při představeních a krásné a pohodové prázdniny.
Klára: Přijďte si to užít s námi, naposled se nechat dojmout sladkými melodiemi a zasmát se těm čtyřem kašparům ze Slováckého. Mně se po tom bude stýskat.