Jste rodilý Pražan, během dětství jste už natáčel, byl jste tedy přímo předurčen k životu v hlavním městě. Jaké to bylo, sbalit si v sedmnácti letech kufr a odjet do angažmá na vzdálenou Moravu? Prchal jsem za osamostatněním. Brzy se ukázalo, že jsem předurčen i pro život na jižní Moravě. Co jste od angažmá tenkrát očekával a nakolik se očekávání vyplnila? Očekával jsem, že mě hned po prvních úspěších pozvou do Londýna do divadla Old Vic. Bůh ví, kde se to zaseklo. Hradiště je pověstné mimořádně přátelskou atmosférou. Jak tomu bylo na začátku šedesátých let? Řekl bych, že tenkrát byla fakt neředěná. Je něco, co vás ve Slováckém divadle ovlivnilo natolik, že si na to vzpomenete i dnes? Jím, jako Moravský Slovák, piji, jako Moravský Slovák, a ještě pár velmi důležitých věcí dělám jako Moravský Slovák. Stačí? První angažmá je přirovnáváno k první lásce. Souhlasíte s tím? Ach, ach, ach, ano! Po dvou letech jste ze Slováckého divadla odešel do Brna, vzápětí do Prahy, ke Slováckému divadlu jste se vždycky hrdě znal. Sledoval jste jeho repertoár? Mnohdy docela žárlivě! Dnes hrajete, režírujete, moderujete, jste dokonce prezidentem Herecké asociace. Častokrát se ale objevujete i v hledišti Slováckého divadla. Jak se tady cítíte dnes? Než se hlediště rozsvítí, úplně stejně jako tenkrát. Jakkoliv nemůžete znát celý uherskohradišťský repertoár, spoustu titulů jste viděl. Amadeus, Bratři Karamazovi, Liška Bystrouška a další. Dokážete srovnávat s ostatními divadly. Jak si Hradiště vede? Kudy chodím, tudy chválím. Vaši diváci si v drtivé většině odnášejí z představení své vlastní zážitky, nikoli záznamy zážitků dychtivě ambiciózních režisérů. A jak obstojí v konkurenci s ostatními kolegy herci Slováckého divadla? Možná byste se divili, kdo všechno by neobstál v konkurenci s vámi. Jitka Josková byla v širší nominaci na cenu Thálie, na cenu Alfréda Radoka, je nominována na cenu Divadelních novin… Nemyslíte, že časté neproměnění nominací je způsobeno menším zájmem těch, kteří o výsledku rozhodují? Přece jenom je Hradiště daleko a mnozí sázejí na příjezd Slováckého divadla do Prahy... Ano. Jsem si jist, že pro Slovácké divadlo stojící na Letenské pláni v Praze, by byla ocenění snadnější. Na závěr osobní vzpomínka jedné divačky, která patří k nejvěrnějším návštěvnicím Slováckého divadla. Před časem si v pokladně divadla zavzpomínala a dlouho mluvila o „roztomilé papulce Václava Postráneckého”. Je vidět, že patřila k vašim obdivovatelkám. Co byste jí a všem ostatním věrným divačkám a divákům vzkázal? Jestli obdiv té neobyčejně inteligentní divačky s vybraným vkusem závisí na velikosti mé papulky, pak mě v tuto chvíli musí přímo zbožňovat. Jsem jí za to vděčný. A všem divačkám a divákům kteří si přicházejí spolu s námi herci a režiséry, užít známých věcí zvláštním způsobem – DIVADLEM. Slovácké divadlo slaví šedesát. Co byste mu popřál do dalších let? Všechna divadla v této zemi mohou „Slováckému” závidět vzácnost nejvzácnější. Věrnou lásku a obdiv diváků. Obojí přeji i do dalších let.