„V telefonu poznám, když produkční kroutí očima,“ směje se kreativec a fotograf Jakub Jíra

Jakub Jíra vymýšlí, fotí i dotahuje plakáty k inscenacím Slováckého divadla k dokonalosti v posledním detailu. Na co všechno musí myslet? Kolik lidí je třeba, aby plakát vznikl? A je důležité se před focením modlit?

Kubo, co všechno je třeba promyslet, co vzít v potaz a co nezapomenout, když vzniká vizuál inscenace?
Vizuál je široký pojem, tak já to vezmu taky ze široka. Když jsme tvořili vizuální styl Slováckého divadla k této sezoně, stanovili jsme si na začátku několik hlavních pilířů. Jeden z nich je, že plakáty se fotí v lokacích, které jsou pro daný region charakteristické a obyvatelům Hradiště a okolí známé. Na to je teda potřeba nezapomenout. V potaz je nutné vzít, o čem je konkrétní titul, a k prostředí vymyslet i hlavní motiv. Promyslet je třeba, jaké akce budou mít herci, co si mají vzít na sebe a podobně. Důležité je i uvažovat nad logistikou, produkcí a nad tím, jakou modlitbu zvolit, aby vyšlo počasí.

Kolik lidí do celého procesu vstupuje od prvního zadání až po představení divákům?

Samozřejmě umělecký šéf a my se Štěpánem Žampachem, někdy dramaturgové, různí se to premiéru od premiéry. Pak divadelní produkční Štěpán Goiš, který se vyznačuje tím, že cokoliv, co si vymyslíme, zařídí. V telefonu už poznám, kdy koulí očima (smích). Výsledek taky ovlivní herci, se kterými na místě domýšlíme detaily. Pak se ladí barvy v počítači, aby dobře seděly k naší žluté, dodají se písmenka a pak už to letí do tiskárny. Těžko říct, kolik lidí, protože u Vosy jsme fotili dvě herečky a u Svědka se fotilo třináct lidí. Je to teda asi něco mezi šesti a milionem.

Jak dlouho trvá, než plakát k inscenaci vznikne?

To je různé, mně přijde, že vždycky vznikne hrozně rychle. Ale možná, že v divadle budou opačného názoru (smích). Nejvíc trvají ty přípravy. Ono by se mohlo zdát, že stačí původní nápad a jede se fotit. Ale on se každý kousek toho plakátu musí konkretizovat. Musíte si někam napsat rekvizity a jejich barvy a velikosti. Kostýmy, jejich barvy a velikosti. Líčení, účesy, výrazy, postoje, gesta. Sice mě baví to s herci vymýšlet na place, ale až po tom, co mám přesně definovaný scénář, na který se můžu kdykoli vykašlat. No a od focení už je to otázka pár dní a tiskne se. Těším se, až si na konci sezony dáme všechny plakáty vedle sebe.

Co o sobě prozradil Kuba Jíra?

„Narodil jsem se v Brně v druhé polovině osmdesátých let. Nejsem studijní typ, takže mám jenom umělecké gymnázium, výtvarný obor. Mám rád moře, slunce, whisky, chlebíčky a divadlo. Nemam rád, když si o sobě blbí lidi myslí, že jsou chytří. Čekání a nemoci. Koníčky? Vaření a bubnování. Dětí mam spoustu, ženu žádnou.“