Pane Doskočile, jak jste reagoval na oznámení, že vám byla udělena Cena města?

Už jsem byl jednou nebo dvakrát nominován. A že to teď vyšlo, to bylo milé překvapení.

Když se vrátíme na začátek, kdy u vás začala láska k divadlu?

Odmalička jsem k tomu inklinoval, maminka mě vedla k poezii. Už na základní škole jsem hrál, na osmileté střední škole jsem pak měl dvě krásné role. Starého Borše v pohádce Jak Jaromil ke štěstí přišel a Zajíčka ve Stříbrné studánce Boženy Němcové. Tu režíroval tehdejší člen Slováckého divadla Josef Žáček, který potom v mém životě taky zahrál svoji roli. Takže se dá říct, že už v deseti letech jsem stál na jevišti.

Herectví jste i vystudoval?

Dělal jsem zkoušky na JAMU… No, nejprve jsem se styděl, ale později už jsem se přiznal, jak to dopadlo. Dostal jsem se až do posledního kola, kde jsem se měl naučit dva monology. Nějak jsem pořád přemýšlel, kdy se začnu učit, a pak už bylo pozdě. Za stolem sedělo deset lidí, dívali se na mě – a co? No, asi jsem začal a asi jsem skončil. To je všechno, co si z toho pamatuju. (smích) Takže jsem u přijímaček na JAMU skončil v posledním kole.

I přesto váš život patří herectví a Slováckému divadlu. A tam jsou vaše nejúspěšnější role spojeny s režisérem Igorem Stránským…

Dříve tady režíroval především Igor a hostujících režisérů bylo méně. Později to nastalo. Mám krásné vzpomínky na J. A. Pitínského, třeba Bratry Karamazovy…

Na Karamazovy vzpomínáte nejraději?

Ne, na Šumaře na svatbě.

Toho režíroval Igor Stránský a vy jste za roli Tovjeho získal Slováckého Oskara i cenu Největší z pierotů. Za roli Hajného v Na tý louce zelený v jeho režii zase cenu Grand Festival smíchu. Takže vaše spolupráce byla hodně úspěšná.

Velmi. Známe se dlouho, jsme stejně staří, on dělal tehdy taky ty zkoušky na JAMU. (úsměv) Dokonce jsme se potkali na vojně na soutěži armádních talentů někde v Rumburku. A byli jsme vždy přátelé, jezdili jsme třeba na hory. A dokonce jsme spolu byli na jedné dovolené v Bulharsku, tehdy i s Božkem Tomíčkem, a další rok se nám všem narodily děti. Takže to byla úspěšná dovolená. (smích)

Kromě hereckého talentu spousta rozhlasových režisérů využívala i váš hlas. Jak blízká je vám tato disciplína?

Moc. Namluvil jsem toho hodně, třeba Zkazky hradu Buchlova od Aloise Jašky. A to bylo psáno v archaické předválečné češtině, souvětí na celou stránku. A nakonec jsem byl i spíkr v rozhlase po drátě s Pavlou Domesovou a Slávinkou Janíkovou. Mikrofon je potvora, velká škola. Ale mám ho moc rád. A poezii, na to bych nerad zapomněl.

Jste spojen i s mnoha folklorními festivaly regionu…

Tam se to váže k osobnosti Jirky Jilíka. Ve Vlčnově se stal předsedou Osvětové besedy a teprve pak dostala otáčky třeba Jízda králů. A ten pořad, který ji provázel, jsem tehdy uváděl, to už je snad třicet let. Potom vzpomenu Kopaničářské slavnosti nebo Slavnosti bratrství Čechů a Slováků. S Jilíkem dělám i pořad Slovácká čítanka ve skanzenu ve Strážnici. On vybírá regionální, mnohdy zapomenuté literáty a básníky a já se je snažím interpretovat. A rád se pochlubím, že v roce 2017 jsem díky tomu  dostal cenu Laureát Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice. To byla pro mě opravdu bomba, protože se nejednalo o čistý folklor, ale o přednes, a o to víc jsem byl potěšen.

Co kromě divadla vám dělá radost?

Samozřejmě vnuci, pro ty dnes žiju. Snažím se jim hodně věnovat. A mám to moc rád na Smraďavce, kde bydlím. Tam máme chatu už od roku 1950, kterou postavil tatínek v těch hrozných dobách po válce. Takže tam to znám už od mých čtyř let a je to dům s příběhem.

Vladimír Doskočil, rodák z Uherského Hradiště, zasvětil většinu svého života divadlu, ve Slováckém divadle působí od roku 1991. Za svůj profesní život ztvárnil desítky různorodých postav. Je držitelem cen Slovácký Oskar, Největší z pierotů a Ceny Grand festivalu smíchu. Mimo divadla spolupracoval také s rozhlasem a svým charakteristickým hlasem doprovodil řadu pořadů i dokumentů, účinkoval v televizních seriálech i filmech.  Na elektronické nosiče nahrál desítky hodin pověstí a vyprávění ze svého rodného kraje, básně i povídky. Vladimír Doskočil má velmi vřelý vztah k Uherskému Hradišti a celému regionu Slovácka.