Kdy jste se poprvé potkal s J. A. Pitínským? Samozřejmě, že jsem znal jeho slavné inscenace, ať to byl Jób, Sestra úzkost nebo Divadelník. Až s nevěřícností jsem sledoval, jak na co sáhne, to mu rozkvete pod rukama. Jak sbírá všechny možné ceny a jak i ti slovutní kritikové kroutí hlavami nad tím, co všechno Pitínský na jevišti dokáže. Ale poprvé jsem jej potkal, až byl pozván k nám do divadla. To bylo před dvěma lety. Udělal tady nádherné představení Gazdinu robu. Tam jsem měl menší úkol, ale i na minimální ploše dokázal Pitínský vyčarovat nemožné. Byl jsem spolu s ostatními kolegy fascinován jeho osobností. Znáte románovou předlohu? Seznámil jsem se s ní. Herci při práci na roli moc pomohou jedinečné Dostojevského charakteristiky. Ale naše inscenace není převyprávěním románu. Měla by to být velká alegorie života a smrti. Čím vás tedy fascinuje vaše postava Fjodora Pavloviče? Je to komplikovaná bytost, pokřivená svými vlastními hříchy. Bez skrupulí dělá věci, které ostatní lidi kolem něj ničí. Likviduje své okolí víc a víc. Ty konflikty a hrůzy jsou neudržitelné, rostou do neuvěřitelných dimenzí. Základní motiv románu ale zůstane v inscenaci zachován, ne? Ano, půjde o vyšetřování vraždy, kdy podezřelým je vlastní syn zavražděného a celou situaci komplikují různé vztahy a vazby v rodině i mimo ni. Jak se vám pracuje s takovým režisérem jako je Pitínský? Potkat se při práci s Pitínským je dar každému herci. Je obdivuhodným psychologem, taktikem, pořád má herce na zřeteli, pomaloučku mu objevuje svět jeho postavy, přesně ví, co má každý z nás na jevišti udělat, aby postava rozkvetla, a zároveň domýšlí situace s neuvěřitelnou, až geniální intuicí, svobodou a hravostí. Je to divadelní kouzelník. Na jevišti se představí téměř celý soubor... Ano a všichni pracují s maximálním nasazením. Herci si dokonce domlouvají s režisérem zkoušky i mimo plán zkoušení. Tolik všichni chceme využít přítomnost Pitínského. Co vás čeká po premiéře Bratrů Karamazových? Další náročná, ale určitě zajímavá práce s ukrajinskou režisérkou Oxanou Meshkinou - Smilkovou. Budeme dělat Čechovova Racka. O paní režisérce jsem už taky četl ve všemožných novinách neuvěřitelné věci, jsem tedy zvědavý, jaká ta práce bude. K Rackovi ale dojde až po Karamazových, momentálně nemám čas na něj myslet. Všechno, co se kolem mě teď děje, je směřováno k Bratrům Karamazovým, jenom k nim.