Diváci si vás pamatují ve výtečně ztvárněné roli otce Karamazova, nyní hrajete pana Bosche v komedii Tcháni aneb Jak neprovdat dceru. Který žánr je vám bližší? Na tuto otázku nemám jednoznačnou odpověď. Ale mohu s určitostí konstatovat, že se cítím na jevišti mnohem lépe bez drátové techniky (nalepený mikroport). Zkrátka, když na jevišti voní spíše šminka místo drátu. Ale jinak se rád popasuju s každou rolí i s písničkou. Jaký typ režiséra vám při práci nejvíc vyhovuje? Takový režisér, který ví, co chce a umí to sdělit. Takový, který prosadí, aby herec věděl o svém obsazení s předstihem, aby se mohl řádně a v klidu připravit. A potom aby uměl navodit atmosféru spolupráce a nepovažoval herce za loutku. Režisér Stránský v novince Tcháni vytvořil kapelu složenou s herců. Prozradíte, jak vám to s kolegy ladí? Víte, to ať posoudí samozřejmě druzí, ale jinak jsou to bezvadní kolegové i muzikanti. Byly to mnohdy napjaté chvíle a přesto oni mně vždycky „ladili“. Co říkáte na písničky z dílny Daniela Fikejze a Michala Stránského? Určitě se mi líbí. Jsou různorodé, nápadité a je jich hodně. Kromě divadla se věnujete dalším aktivitám. Dovolíte nám nahlédnout do vašeho diáře? Uvědomuji si čím dál víc, že čas nemilosrdně letí a nedá se zastavit. Proto, mám-li být upřímný, začínám s ním víc šetřit. Nevyhýbám se i práci mimo divadlo, ale s rozmyslem. Miluji chvilky na Smraďavce se svou vnučkou Athinkou, těším se na tenis a každé ráno poděkuji, že ještě jsem. Co vás čeká v nejbližší době? Ohromné štěstí – stanu se podruhé dědečkem.