Cenu Největší z pierotů jste získala už podruhé. Loni to bylo za Maryšu, letos za Sugar. Co pro vás tyto ocenění znamenají?
Nikdy jsem ani nedoufala, že bych mohla dostat cenu za nějaký svůj herecký výkon. Loni i letos mne ocenění velmi potěšilo, a to i z toho důvodu, že mám vystudovaný muzikál, ale vždycky jsem chtěla hrát činohru. Loni jsem dostala cenu za činoherní výkon, letos za muzikál. Jsou to dva odlišné obory a za oba jsem dostala cenu. O to víc si jí vážím.

Lze vůbec obě role porovnávat?
Obě byly velmi náročné. Zkoušení činohry je úplně jiné než zkoušení muzikálu. Maryša byla velmi vypjatá role po stránce herecké, Sugar je zase vypjatá role po stránce pěvecké a taneční. Obě pro mne však dodnes moc znamenají.

Tíhnete nejen k samotnému herectví, ale jste podepsána také pod některými choreografiemi.
Choreografie mne chytla už na konzervatoři. Dělala jsem je třeba spolužačkám, které se připravovaly na přijímací zkoušky na JAMU. Dokonce jsem se rozhodovala jestli studovat muzikálové herectví nebo choreografii, ale muzikál zvítězil. Poprvé si mne ke spolupráci jako asistentku choreografií vybral režisér Radek Balaš, a to bylo k muzikálu Šakalí léta. Pak přišel muzikál Dohana!, kde jsem částečně dělala své choreografie a v Sugar jsem dělala choreografie pro svou vlastní postavu a finálové číslo.

V recenzích na Sugar zaznělo, že jste úplně jiná než legendární Marilyn Monroe. Je to záměr?
S režisérem Blašem máme hodně podobný náhled na muzikál. Už při první čtené zkoušce mi řekl: „Nebudeme se snažit kopírovat Marilyn Monroe. Byla by to špatná volba.“ Velmi mě potěšilo, když kritik J. P. Kříž napsal, že je obdivuhodný výkon Saši Vronské, která Marilyn nekopíruje. Kopie totiž nemůže být nikdy tak dobrá jako originál.

Ale stylu Marilyn Monroe jste zachovali. Šaty a image to napovídají…
Vše od kostýmů až po líčení jsme se snažili ponechat jako měla Marilyn. Je to práce naší úžasné výtvarnice Jolany Izbické. Její nápad byl také nedat mi originál paruku, což jsou známé blonďaté kudrliny. Ozvláštnila ji tím, že jsem měla melírovanou paruku, což dává postavě šmrnc. Já se navíc v kostýmech z dob Marilyn cítím velmi dobře. Korzetové styly, vypasované věci – to vše se mi líbí a myslím, že na jevišti to vypadá dobře.

Sugar je tanečně i pěvecky náročná role, na kterou si nemůže troufnout každá herečka. Máte nějakou speciální průpravu?
Nevím jestli speciální, ale kdysi jsem tancovala latinskoamerické tance. Jako školačka jsem byla i na několika soutěžích. Mám dokonce třídu B. Ale nešlo to časově skloubit se studiem, tak jsem toho musela nechat. Ale od střední školy říkám, že můj sen je mít taneční školu.

….a zpěv?
Pocházím sice z hudebně talentované rodiny, ale tatínek, který má absolutní sluch (Petr Vronský je šéfdirigentem olomoucké filharmonie – pozn. red.), nesl mé pěvecké nadání těžce. Rodina nasadila vysokou laťku. Pradědeček byl operní zpěvák a můj táta si myslel, že se to projeví i u mě. Pak byl ale zklamaný, protože právě se zpěvem jsem měla při studiích největší potíže. Až ve čtvrtém ročníku na JAMU jsem začala dojíždět za profesorkou zpěvu na Ježkovu konzervatoř v Praze. Ta ze mě vydolovala hlas, který dnes slyšíte. Vzpomínám, jak tenkrát vedle v místnosti u profesora Klezly zpíval Dan Bárta a já z toho měla velmi zvláštní pocit.

A jak váš zpěv oceňuje tatínek dnes?
Když se byl podívat na Sugar, tak mi naznačil, že asi začne přehodnocovat svůj názor na můj pěvecký talent. To je pro mne největší možná poklona. Protože nikdo jiný než vlastní krev člověku neřekne pravdu do očí.

Zmínila jste návrhářku Jolanu Izbickou. Její kostýmy jste si prý zamilovala natolik, že si od ní necháváte navrhnout i soukromé oblečení, je to tak?
Je to pravda. Nechala jsem si od ní navrhnout své svatební šaty. Ale jak budou vypadat neprozradím.

A prozradíte, kdo je váš vyvolený?
Je to můj snoubenec, osobní režisér, fotograf, tanečník, režisér cestopisných dokumentů a v neposlední řadě herec, kterého diváci znají ze seriálu televize Prima – Otto Kallus…