Žižkovské divadlo Járy Cimrmana už od dubna roku 2007 připravuje malé festivaly nazvané Žižkovská štace, na kterých mohou regionální divadelní soubory představit výsledky svého snažení pražskému publiku či místním divadelním kritikům. Přehlídky pořádá pravidelně třikrát v sezóně, vždy od prvního úterý v únoru, dubnu a listopadu. Ve třech po sobě jdoucích dnech se na jevišti Žižkovského divadla představí to nejlepší z tvorby mimopražských divadel. Na svou únorovou Žižkovskou štaci vyrážíme i my. Jak se herci těší?

Pavel Majkus: Na festival s Autistou se těším hned ze dvou důvodů. Jednak máme změnu v obsazení - za Alžbětu Kynclovou bude hrát Barbora Nesvadbová a v Praze to bude první příležitost, jak projít zkouškou před publikem a bude to jistě trochu (či více) adrenalinové... Druhý důvod k těšení je ten, že  se setkáme s jiným publikem a možná i s jinými reakcemi. Tak uvidíme...

Tereza Hrabalová: Na festival se těším, nejen proto, že se naše představení dostane mezi další spektrum diváků, ale také my si vyzkoušíme jaké je to hrát před jiným publikem a na jiné, než domácí scéně.

Martin Hudec: Myslím, že festivaly jsou pro nás skvělou příležitostí, jak ukázat naši tvorbu divákům a členům odborné veřejnosti, kteří by se k nám do divadla jinak nedostali. Pro nás, jako herce, je to možnost setkat se s těmito lidmi a dalšími tvůrci při příjemné, festivalové, atmosféře. Na reprízu hry Večer na psích dostizích na festivale Žižkovská štace se velmi těším, bude to první výjezd této hry! 

Monika Horká: Festivaly jsou prima! Každý normální herec rád „ukazuje“ svoji práci. A už jen to, že hrajete v jiném prostředí pro úplně jiné než domácí publikum je bezva výzva. Navíc – všeobecně jsem pro festivaly a všechny možné způsoby výměny zkušeností! Občas mě čílí, že vzhledem k nabitému provozu našeho divadla nelze zůstat a nabýt  nových zážitků, což, jak všichni víme, člověka do další práce nabije... Ale tak co už. I tak – já mám festivaly moc ráda a těším se.

Josef Kubáník: Do Prahy se těším moc. Hraju totiž ve všech představeních, takže nebudu odjíždět, ale zůstanu a budu se setkávat s přáteli, těším se na čas strávený s paní Květou, užiju si zasněžené Hradčany a večer budu pyšný na to, že můžu pražským divákům ukázat, jak dobré divadlo v Hradišti děláme.