Na tento víkend připadly Dušičky. Na hřbitově v Kunovicích, kam jsem šel v sobotu ráno navštívit tatínka, převracel vítr vázy a zhasínal svíčky. Maminka zatížila položenou lesní kytici několika kulatými kameny. Umně je skryla do smrkových větviček, aby kytice odolala náporu větru... Ve svých pětaosmdesáti letech běhala jako srnka a já za ní opatrně kulhal. Dostalo se mi ostruhy na patu. Kdo ji neměl, neví, co je to za potvorstvo a jak šíleně to bolí. V neděli měla být expedice Chřiby. Volal jsem kamarádovi Bezděčkovi, Baščanovi a Žižlavskému, že bych na horu Svatého Klimenta nevystoupal. Beze mě nechtěli jít a navíc Pavel Bezděčka, který rozumí řeči mravenců, řekl, že stejně bude pršet. Večer byla premiéra v divadle. Tu jsem se rozhodl nevzdat. Ani by to nebylo tak hrozné, kdybych mohl jít na premiéru v bačkorách. Dostat se do bot zvaných divadelní (nebo kostelové nebo plesové, podle toho, kam je čí noha vede) byl problém. Ještě větší problém byl v těch botech se pohybovat. Woody Allen, jehož hra Výstřely na Broadwayi měla ve Slováckém divadle premiéru, je žijící génius. Do Hradiště nepřijel, byť byl před divadlem očekáván davy. Svoji hru nechal nastudovat režiséru Robertu Bellanovi. Robert byl ještě nedávno v Hradišti hercem. Protože jím nechtěl zůstat až do důchodu, zinscenoval Foglarovy Rychlé šípy, které měly nevídaný úspěch. Když mu nebylo dopřáno vyzkoušet si režijní umění i na scéně větší, přijal nabídku angažmá v pražském Rokoku. V sobotu se do Hradiště vrátil jako hostující režisér. Měl svůj den, neboť Výstřely se vydařily a diváci se náramně bavili. Bodyguarda Cheeche (čti Číče) hrál Kamil Pulec. Týden před tím jsem ho viděl v roli Othella. Našel svůj výraz. V sobotu opět zářil. Měl letos svoji sezonu. Josef Kubáník, který hrál dramatika Davida, tedy vlastně Woodyho Allena, měl taky svůj den. Pokud se Kubáník s Allenem neznají z životů minulých, jistě se potkají v životech příštích. Monika Horká jako Olivie byla ze všech nejnormálnější, a proto musela umřít. Role jí ohromně sedla. Alexandra Vronská dostala při děkovačce krásné štěňátko. Jaroslava Tihelková dostala návštěvu manžela. Helena Jará byla ohromně sexy. Režisér Bellan dostal po představení od jedné herečky devět polibků po sobě. Majkus, Trčálek, Řezáčová, Michlíčková, Vrtáček, Vaculík, Vacke..., všichni byli výteční. Měli svůj den. Svůj velký den měl i můj kamarád Vladimír Doskočil, kterému režisér svěřil roli mafiánského bosse. Za maskou ctihodného pana Valentiho se skrývá otrlý padouch. Je to jedinečná role, neboť Vladimír v ní má postelovou scénu. Je to jeho první postelová scéna v divadle vůbec. Mám radost, že se jí dočkal, mohla už ho také minout. Postelová scéna je docela krátká, ale objektivně vzato přiměřená Vladimírově věku. Vypadal v ní komicky. To se dalo čekat. Rovněž se dá čekat, že hra bude mít hodně repríz. Užij si, kamaráde, svých dnů. Všichni kolem mě měli ten večer svůj den. Vladimír, který je jen o pár měsíců mladší, dokonce den s postelovou scénou. Jen já ostruhu. Na světě není žádná spravedlnost. Jiří Jilík, Slovácké noviny - Víkendový zápisník, 5. 11. 2003