Míro, kdy, kde, komu a za jakých okolností ses vlastně narodil? Narodil jsem se 31. března 1979 v Ostravě za naprosto běžných okolností do rodiny dvou zaměstnanců Českých drah. Kdy, kde a jaké divadelní představení jsi poprvé viděl a jak na dnes vzpomínáš? První představení jsem viděl ve svých šesti letech v loutkovém divadle v Ostravě. Byla to pohádka Kráska a zvíře. Seděl jsem v první řadě a v jedné scéně se jistý herec nekontroloval a švihl mě bičem přes obličej... Dnes chápu, jak mohou být některá představení nebezpečná jak pro herce, tak i pro diváky. Co pro tebe bylo nejtěžší při přijímacích zkouškách na uměleckou školu? Přijímací zkoušky na JAMU byly jakýmsi nutným zlem pro všechny uchazeče o studium. Připadal jsem si jako naprostý blbec, který si hraje na vlka, žárovku nebo topení a dokonce se odváží tvrdit, že se tím chce živit. Nejtěžší pro mě bylo ale oznámit to, že jsem byl přijat rodičům, kteří ani ve snu netušili, proč jejich syn jezdí každý měsíc do Brna nakupovat. Jen tak mezi námi... co originálního bys na sebe prozradil? Čím jsi výjimečný? Originální? No tak to nevím, ale i tak budu radši mlčet, mohlo by to být na dlouho... Třeba o tom někdy napíšu knihu. Podle čeho tě diváci na jevišti zaručeně poznají? Když odcházím z výstupu, dávám si facky. Třeba je to někdy slyšet. Bylo by drastické, zvát diváky do Slováckého divadla, aby se přesvědčili, nakolik je pravda, co na sebe mladý herec prozradil. Myslím, že daleko větší zárukou příjemně stráveného večera pro diváky bude vidět Míru Zavičára na prknech, která i pro něj znamenají svět.