Kdys poprvé zaslechl jméno J. A. Pitínský? Určitě to bylo ještě dřív, než jsem se rozhodl, že půjdu k divadlu. A potom při studiu herectví na JAMU jsem jeho jméno slýchal snad denně. Co sis myslel před dvěma lety, kdy ses dozvěděl, že budeš hrát v jeho inscenaci Bratři Karamazovi? Byl jsem rád, že se s ním setkám. Pro herce je každý nový režisér přínosem a o Pitínském to platí dvojnásob. Jak na tebe Pitínský působil, když jsi ho poprvé uviděl při čtených zkouškách Karamazovců? On je natolik zajímavá osobnost i se všemi svými projevy, že jsem z něho nemohl spustit oči. Navíc, když si na zkoušky pozval skladatele a dramaturga Martina Dohnala, bylo se obzvlášť na co koukat. Oba jsou divadlem posedlí tak, že jim to až závidím. Jaké to bylo, hrát v Bratrech Karamazových Čerta? Bylo to božsky pekelné. A nedovedeš si představit, jakou výhodu to mělo, když jsme Karamazovce hráli na Mikuláše. To jsem pendloval... Když se s odstupem času podíváš na Bratry Karamazovy - jaká to podle tebe byla inscenace a co ti práce na ní dala? Od pozorování tu máme kritiky a ti tuto inscenaci přijali snad kladně. Prozradíš nějakou veselou příhodu ze zákulisí? O Pitínském a jeho práci se mezi divadelníky vyprávějí romány... Tak například při premiéře Bratrů Karamazových utekl ze zvukařské kabiny za jeviště a když jsem šel z výstupu, chodil sem a tam a plival všude kolem. Když mě uviděl, chytl mě a říkal, co všechno mám ještě v následujících scénách změnit. Tak to už bylo na mě moc. Teď s Pitínským zkouším Lišku Bystroušku. Režisér chce výrazně posilnit pohybovou složku. Prozradíš, co si na herce spolu s choreografem Igorem Dostálkem na herce připravil? Sám hraješ Skokana. Hrát zvíře není taková sranda, jak by se mohlo zdát. Nechceme být realisticky popisní, ale zároveň se nechceme zmítat v šílených akrobatických rovinách. Zkrátka jde o to, najít tu správnou míru. Uvidíme. Stalo se ti, že před tebe režisér postavil opravdu těžký úkol, se kterým sis nemohl poradit? Ano, stalo. Například bych zatím nedokázal odejít z jeviště a ve stejnou chvíli se objevit na balkóně, nebo prostrčit ruku skrz břicho kolegy. Říkám zatím, protože práce s Pitínským nás vždy posune o kousek dopředu, takže se snad zdokonalím i v těchto záležitostech. Na závěr z jiného soudku. Slovácké divadlo začíná nabízet předplatné na příští rok. Co bys vzkázal divákům, kteří uvažují o jeho zakoupení? Divákům bych přál, ať už se rozhodnou jakkoliv, aby svého rozhodnutí nemuseli litovat. Takže - zakoupit?