Máš rád obyčejné hospody s utopenci a ožmoulanými tácky pod pivo? Jasně. Tam se totiž člověk setká s těmi nejzajímavějšími lidmi. Podívej se kolem sebe. To je vynikající inspirace. Věděl to už Bohumil Hrabal… Jak na tebe zapůsobila komedie Portugálie po jejím prvním přečtení? To bylo zvláštní. Obvykle nemívám z prvního čtení pocity žádné. Formát divadelních scénářů typu: Pavel řekl:…Jana řekla: …mě mate a často si musím dělat grafy. A navíc ty autorské poznámky v závorce! Karel se poškrábe za uchem, Marie vyděšeně couvne, hospodský se odbelhá dozadu… Jako by mi někdo radil, jak se to má hrát. U Portugálie mě to nějakou záhadou nevadilo. A více mne zaujaly dialogy, příběh, charaktery postav, humor. Bude to dobrá hra, řekl jsem si. Ve hře nejdou hlavní postavy daleko k ostřejším výrazům, stejně tak, jako lidé kolem nás. Jak to podle tebe přijmou diváci? Setkal jsem se s různými diváckými reakcemi. Někteří říkají, že takové výrazy na jeviště nepatří, jiným to nevadí a dalším se to líbí. Postavy z Portugálie se tak zkrátka vyjadřují. Není to nic nenormálního, nezní to vulgárně, patří to k jejich životu. Doufám, že takhle to přijmou i diváci, i když se samozřejmě najde někdo, komu to vadit bude. Naši diváci ale nejsou nijak úzkoprsí, takže nemám strach, že po nás budou házet zeleninu. Vždyť je to hra o nás všech… Ve hře Portugálie se objevuje celá řada svérázných postav a postaviček podobných těm z Hrabalových příběhů. Znáš některé ze svého okolí? Jéje! Mám jmenovat? Mohl bych. Dobrá, raději to necháme. Když si představíš práci na komedii - máš raději zkoušení a ono pověstné hledání, nebo se víc těšíš na vyprodané hlediště plné nedočkavých diváků? Zkouším rád, i když je to mnohdy o nervy a o zdraví. Ale když se sejde dobrá parta a dobrý režisér, tak to za tu námahu stojí. Chybujeme ovšem každý, takže se nějaký ten omyl na jevišti projeví. Vždycky se ale snažím dělat vše proto, aby k tomu nedošlo. A vyprodané hlediště spokojených diváků je velkou satisfakcí a motivací k další práci snad pro každého herce. Do premiéry zbývá pár dnů. Máš trému? Mám. A k tomu ještě pocit, že bude hůř. To příliš neuklidňuje, že? Jsi vůbec pověrčivý? Máš nějaké své předpremiérové rituály? Pověrčivý nejsem vůbec. Pátek třináctého je pro mne den jako každý jiný, talismany s sebou netahám a kočky nesnáším, takže mi vadí všechny, nejenom ta černá, která jde přes silnici. Pravidelný předpremiérový rituál bývá postel, nebo vana a když je hezky, tak i procházka na čerstvém vzduchu. Portugálie vypráví o nesplněných snech. Jaká jsou tvá tajná přání? Kromě toho, abychom se měli všichni rádi a aby byl mír na Zemi, bych si přál dům, chalupu na Vysočině nebo v Beskydech, nové auto a někoho, kdo by mi to přání splnil. To nejsou sice přání tajná, ale možná právě proto se splní. Kdo ví? Kdyby sis mohl vybrat - kde bys chtěl nějaký čas žít? Jedno místo, kde bych si přál strávit část svého života, znám. Je to ostrov Norfolk v Tichomoří. Je to učiněný ráj na Zemi. Prý tam dosud žijí kanibalové, ale myslím si, že časem bych se jejich jídelníčku dokázal přizpůsobit. Po návratu bych vydal kuchařku a vydělal hromadu peněz.