Pane režisére, čím si vás získal právě tento titul?

Získal si mě tím, že je to dobrá hra.

Je autor Škorpiona Woody Allen vaším oblíbencem?

Ano, mám rád jeho povídky a prvotní filmovou tvorbu. Především kvůli tomu hravému dada humoru, který z té jeho rané tvorby čiší.  

Jakou atmosféru má vaše inscenace?

Příběh se odehrává v Americe a ona je to spíš atmosféra třicátých let, která se v Americe přelévá do počátku let čtyřicátých. V Evropě už je v té době atmosféra úplně jiná. Ve hře se například zmiňuje obsazení Paříže Němci jako aktuální zpráva. Amerika tudíž ještě není ve válce a žádná z postav ještě netuší, že za necelé dva roky bude. Je to takový ten klid před bouří. Kromě kostýmů je dobovostí šmrncnutá ještě hudba, trošku něco ve scéně, ale primárně nám nejde o to předložit divákům historismus. Spíš současnost.  

Pokud byste měl diváky na Škorpiona nalákat, co dostanou, když na něj do Slováckého divadla přijdou?

Dostanou komedii. Vtipnou a chytrou. Detektivku. Ale hlavně velký milostný příběh prezentovaný vynikajícími herci. 

Oceňovaný Nepřítel lidu i milovaní Nájemníci

Prokletí nefritového škorpiona je už osmou inscenací, kterou Zdeněk Dušek ve Slováckém divadle režíroval. V roce 1993, hned po absolvování činoherní režie na JAMU, přivedl na prkna uherskohradišťské scény Hru lásky a náhody francouzského autora P. de Marivauxe.

„No, můj vstup sem asi nebyl nijak zářný, na některé věci vás totiž škola nepřipraví. Ale ani to divadlo tehdy nebylo nijak zářné, tak jsme si tak nějak odpovídali. Dodnes jsem vděčen svému tehdejšímu hereckému obsazení, že, když jsem se před koncem zkoušení dostal do problémů, nenechali mě v tom a prázdná místa si prostě dorežírovali sami,“ vzpomínal v rozhovoru v roce 2017.

V roce 2013 se Zdeněk Dušek podepsal pod veleúspěšnou komedii Nájemníci Michaela Cooneyho. Hrála se téměř 7 let, získala ocenění popularity Slovácký Oskar a Jiří Hejcman získal cenu pro nejoblíbenějšího herce za roli Eroca Swana, kterou v komedii ztvárnil.

Duškova režie z roku 2016, drama Henrika Ibsena Nepřítel lidu, se zase stala nejúspěšnější inscenací v hodnocení odborné poroty a obdržela cenu Největší z pierotů za nejlepší režijní počin sezóny.

Vztah Slováckého divadla a jeho diváků je unikátní, říká Zdeněk Dušek

Režisér Zdeněk Dušek se se souborem Slováckého divadla potkává už dlouhých sedmadvacet let, a tak může srovnávat, jakým vývojem uherskohradišťské scéna za necelá tři desetiletí prošla.

„Igor Stránský nabral poměrně dost mladých herců a pak to všechno začalo směřovat vzhůru,“ uvádí první důvod, proč se Slovácké divadlo stalo výjimečným. „Přišli velcí režiséři, já mimochodem také, a divadlo začalo překračovat hranice regionu. Řekl bych, že to bylo vítězství ducha nad hmotou v praxi. Spousta těch inscenací se povedla především díky nadšení většiny hereckého souboru a relativně odvážné dramaturgii, protože v tom domě i mimo něj jinak byla stále spousta věcí, které se prostě musely přehlížet jak krajina, a aby se stoupalo, muselo se hodně mávat křídly,“ popisuje svůj dojem.

„Docela často hostuji v různých divadlech po republice a můžu bez uzardění prohlásit, že Slovácké divadlo je unikát v poměru ‚cena – výkon‘, a myslím, že si to jen málo lidí v regionu neuvědomuje. Tím myslím především diváky, jejichž vztah ke Slováckému divadlu je také unikátní,“ uzavírá Zdeněk Dušek.