Za několik dnů vás čeká první premiéra letošního roku – hra Modrá, modrá, modrá. Těšíte se, nebo jste myšlenkami ještě na prázdninách? Já jsem tentokrát v jiném rozpoložení, než v jiných letech, takže jsem ještě na prázdninách. Co to je za rozpoložení, které vám nedovolilo uvědomit si, že nová sezóna už začala? Ono je to tím, že brzy čekám narození dědice či dědičky, takže jsem během prázdnin připravoval všechno, aby se děťátko mělo doma hezky. A taky bylo potřeba spravit kuchyň, koupelnu a podobně. Takže po přírůstku do rodiny Šulajových a Pospíšilových čeká divadlo další miminko? Máte už pro potomky jména? Ano, ale neprozradím je. Dobrá. Vraťme se k připravované premiéře hry Modrá, modrá, modrá. Jak na vás hra působila, když jste si ji přečetl? Já málokdy po prvním přečtení poznám, jak to bude nakonec vypadat, co se divákům může líbit a jaká kouzla hra v sobě má ukryta. Objevuji to až během práce samotné. Tentokrát jste ale věděl, že vás čeká o trochu více úkolů, protože se děj odehrává v cirkusovém prostředí. Co jste se musel naučit? Před samotným začátkem zkoušení se mě režisér Stránský zeptal, jestli bych zvládl jízdu na jednokolce a žonglování. Cítil jsem, že by to neměl být problém, a tak jsem kývl. A byl to problém? Ani ne. Už po několika dnech jsem docela dobře šlapal. Ale pak přišly prázdniny a já jsem měl spousty práce s tou koupelnou, takže jsem se tomu nevěnoval tolik, jako bych chtěl. Chcete říct, že to nezvládnete? Ale to ne! Jako profesionál musím odvést stoprocentní výkon. Jen si teď musím pořádně máknout, aby to šlo. Mám pocit, že mi pomalu teče do bot. Žongluju docela v pohodě, ale při jízdě na té nešťastné jednokolce neumím zatáčet do prava. Zkoušíte i doma? Myslíte tu samotnou jízdu? Ano, už ano. Dozvěděl jsem se, že kolega David Vaculík dřel celý srpen, prý jezdil každý den i v dešti. Tak jsem se vypravil do Vések, kde teď bydlíme, na hřiště a jezdil a jezdil. Bylo to fajn, jenom mě trochu znervózňovalo, že si mě chodily prohlížet místní děti. Těšíte se na premiéru, když už všechno budete umět a jen sklidíte potlesk publika? Trochu se premiéry bojím, protože podle posledních zpráv by měl v hledišti sedět i autor hry Modrá, modrá, modrá Zoltán Egressy, jelikož, pokud se nepletu, Slovácké divadlo bude prvním divadlem u nás, které tu hru bude uvádět. A to je taky závazek. Ale se Zoltánem Egressym se nepotkáte poprvé. Přijel už přece na vaši Portugálii. Ano, ale byl v tom malý rozdíl. Jednak na Portugálii přijel až po půl roce hraní, kdy jsme za sebou měli spoustu repríz a věděli, co jak před diváky funguje a pak byl z našeho provedení tak nadšený, že si přál, aby Modrá, modrá, modrá byla uvedena právě v našem divadle. A teď přijede, aby se podíval, jak to dopadlo. To je strašně svazující. Aspoň tedy pro mě. Do rozhovoru zazvonil telefon: „…Jo, vyřídil jsem to. Na obědě jsem byl, ale nevím, kdy přijdu, protože Váca chce ještě trénovat na jednokolce. No nechce se mi, ale co mám dělat. Pa.“ To byla Marcelka (manželka Marcela Trčálková – pozn. aut.), ptala se, kdy přijdu. Ale já mám ještě jízdy (smích). U čeho jsme to skončili? U obavy, co na výsledek řekne autor. Jo. Ale myslím, že jsme komedii nezůstali nic dlužní. Protože každý přinášel nápady, každý se snažil udělat maximum pro výsledek. Vyhovuje vám, když sám přicházíte s nápady a režisér jen koriguje, co se hodí a co ne, nebo vám všechno připraví a narežíruje? Jsem rád, když práce vzniká spontánně a je to kolektivní dílo, než když režisér ničí herce vlastními představami a nutí je všemi prostředky k jejich naplnění. Diváky určitě zajímá, jaké jiné dovednosti se museli vaši kolegové naučit. S kolegou Vaculíkem musíme zvládnout žonglování a jízdu na jednokolce, Petr Čagánek bude plivat ohně, jsem zvědavý, co dřív zapálí, jestli oponu nebo svou chlupatou hruď. Bude se balancovat na laně, kouzlit, budou se vrhat nože, ale dál už nebudu prozrazovat. A co vás čeká po premiéře? Miminko, co jiného. Ale režisér Radek Balaš mě obsadil i do jedné z rolí v připravovaném muzikálu Sugar, který diváci znají z filmové podoby jako Někdo to rád horké. Budu hrát převelice důležitou roli druhého gangstera. Ale jsem rád, protože mi ještě zůstane čas i na nakupování plenek a dětského olejíčku. A přiznám se, že závidím pětici kolegů, která bude na Malé scéně připravovat hru Léto v Laponsku. Sejde se tam výborná parta a to prostředí Malé scény mám moc rád. Aspoň se na ně budu pořád chodit dívat, jak hezky hrají.