„Bylo to jedno z nejnáročnějších zkoušení, jaké jsem kdy zažil, protože jsem měl ve scénáři kvanta náročného textu. Ale užil jsem si to moc v tom smyslu, že to pro mě byl jakýsi herecký restart, noví kolegové, nové divadlo, zkrátka takové nakopnutí. A v HaDivadle na mě byli všichni fakt moc hodní a milí, cítil jsem se tam skoro jako doma. Ze Slováckého divadla se ale utéct nechystám,“ usmívá se oblíbený herec, kterého mohou na domácí scéně diváci obdivovat například v komedii Třináctkrát za svědka nebo dramatu Tramvaj do stanice Touha.

Přímo na premiéře Zdeňka podpořila jeho dlouholetá herecká kolegyně a kamarádka Jitka Hlaváčová spolu s režisérkou Annou Davidovou. „Holkám se to prý líbilo,“ říká skromně Zdeněk. Rodina ho ale přijede podpořit až na některou z repríz. „Bohužel manželka Marcelka den před premiérou lehla s horečkama. Dcery ještě tatínkovi na premiéry sice chodí, ale dohodly se, že přijedou až někdy všechny tři spolu,“ dodává Zdeněk.

Text si opakoval hned po premiéře

Jak už Zdeněk Trčálek zmínil, inscenace Sekyra byla pro něj náročná především po textové stránce. Samostatné přípravě i zkouškám věnoval spoustu hodin.

„A jak jsem byl zajetý v tom tempu posledních týdnů, tak v neděli po premiéře jsem sedl v Brně do vlaku domů a říkal jsem si – co budu hodinu a půl dělat? Tak jsem vytáhl scénář a celou hru jsem si zopakoval,“ směje se Zdeněk. „Ale pak jsem vystoupil na nádraží u nás ve Véskách, cupital jsem si to domů, svítilo sluníčko a první, co jsem uviděl, byl náš děda, jak vytahuje z udírny štrůčky uzeného bůčku. A to byl tak typicky domácí výjev, že až tehdy a v tu chvíli ze mě to napětí z premiéry spadlo. Na zahradě jsem si dal pivo a konečně si vydechl,“ uzavírá s úsměvem Zdeněk Trčálek.