Zdeňku, než jste začali zkoušet Prokletí nefritového škorpiona, znal jste Woodyho Allena a jeho filmy? Máte je rád?

Docela je znám, a co znám, to se mi líbilo. Mám moc rád ten jeho chytrý a inteligentní humor. Woody Allen umí především napsat naprosto geniální situace, které jsou krásně propletené, a na konci se mu to navíc skvěle potká. A tohle všechno je v Prokletí nefritového škorpiona obsaženo vrchovatě.

Inscenace se odehrává ve 40. létech 20. století v Americe. Máte to období rád?

Ano, a doufám, že ta atmosféra se přenese i na diváky. Odehrává se to pár let předtím, než vypukla druhá světová válka, kdy bylo na světě ještě hezky.

Máte za sebou už i kostýmové zkoušky. Jak se cítíte v módě 40. let?

Hlavně mám kostým naštěstí volnější, jelikož mé tělo teď po karanténě trochu přibralo. Uvidíme, třeba to prázdniny zase změní a bude se upravovat. (smích)

Jaké byly první zkoušky po karanténě, která vám na dva měsíce přerušila práci?

Byl jsem opravdu mile překvapený, že všichni kolegové byli maximálně a profesionálně připravení, především po textové stránce. Takže to šlo lépe, než jsme myslím všichni čekali. (smích)

Škorpion bude první premiérou po velmi zvláštní situaci, která v divadle nastala. Vnímáte ji tedy nějak jinak?

Řekl bych, že teď už je ta divadelní mašina rozjetá zase v normálních kolejích, což je dobře. Takže necítím nic zvláštního. Naopak se snažím k tomu přistupovat jako ke každé další premiéře, tedy tak, abychom divákům předvedli co nejlepší dílo.