Otík Ondra nepatřil mezi herce, kteří by až do konce života hráli hlavní role. Ale když se na jevišti objevil, všichni si jej zapamatovali. Naposledy si u nás zahrál v Ceně facky. Končil první půlku inscenace a když jako Staříček říkal směrem k soudruhům: "Já jsem měl koňa Furina a syna Vztekloňa. Statek ze škatulky. Sad a vinohrad. Proč vám to všecko vadilo? Kom to vadilo? ... dajte ňa zpátky do hrobu...," tak plakali diváci i my, kteří jsme se na něj každé představení chodili dívat do portálu. Dnes pláčeme zase. Otík umřel. Na tu husí kůži, kterou jsme při jeho slovech měli, hned tak nezapomeneme. Co víc si může herec přát... Děkujeme, Otíku, a tam kamsi nahoru Ti máváme.