Králova řeč se hraje teprve tři měsíce, ale už teď je divácky velmi úspěšná, zatím se snad téměř vždy tleskalo vestoje. Zaslechla jsem, že i vy vývoj inscenace sledujete a nechybíte na představeních jako divák. Co říkáte na reakce publika?
Dovolím si malou opravu. Jakoukoliv inscenaci, kterou jsem režíroval, nesleduji jako spokojený divák, nýbrž jako režisér, protože pro mne žádná inscenace premiérou ani zdaleka nekončí. Ona totiž před divákem, který je tak trochu nepřímo také režisérem, dál roste, vyvíjí se. A já zpovzdálí vše koriguji tak, aby její vývoj šel správným směrem. U Královy řeči jsou to však pouze téměř mikroskopické detaily. A co říkám reakci publika? Samozřejmě jsem potěšen a utvrzuje to mé přesvědčení, že se práce na Králově řeči od prvních počátků ubírala správným směrem.

Čím podle vás hra diváky nejvíc oslovuje?
Svým hlubokým lidským příběhem. Vůbec jsem se nesnažil inscenovat Královu řeč jako hru historickou. Skutečné historické události jsou v naší inscenaci pouze výraznou kulisou. Dominantní je zde člověčina, kterou divák cítí i v těch nejposlednějších řadách Slováckého divadla.

V hlavních rolích excelují Pavel Hromádka a Pavel Majkus. Jak se vám s nimi spolupracovalo?
Byla to spolupráce báječná, tvůrčí, ryze profesionální, byť s drobnými konflikty, ale to k tvorbě neslučitelně patří. Kdybych od začátku práce na této hře neměl jasnou představu o hlavních představitelích, nikdy bych se nemohl do Královy řeči pustit.

Co bylo na zkoušení nejtěžší?
Všechno a zároveň vůbec nic, protože práce na inscenaci měla zdárný, byť náročný vývoj. Překážky tu sice dvě byly, ale to jsou spíše perličky - pohled do režisérovy divadelní kuchyně. Prvně to byla nesmírně náročná spolupráce s mimořádně erudovanou a talentovanou dramaturgyní Markétou Špetíkovou. Ta mne neustále zahrnovala novými a novými informacemi, které jsem musel mnohdy odmítnout, protože mi docházely síly a někdy také trpělivost.

Což se dá brát jako součást tvůrčího procesu...
Byly z toho naše malé interní spory, které však byly vždy v dobrém vyřešeny a výsledek byl ten, který už všichni znáte. Markéty si za její práci moc a moc vážím. A druhá překážka? Veřejná generálka, po které si vždy uvědomím, že právě teď v tom hlavním moje práce končí a od této chvíle mají vše ve svých rukou herci a potažmo také diváci. A mně je někde v koutku duše trochu smutno...    

Vstupenky na nejbližší reprízy Královy řeči můžete rezervovat ZDE...