„Mým uměleckým šéfem v Jihlavě je Michal Zetel, který dřív šéfoval ve Slováckém, a mým kolegou je i bývalý herec František Maňák. Na Slovácké divadlo jsem od nich slyšel jen to nejlepší, proto jsem se na novou zkušenost těšil,“ říká Lukáš Matěj. A jedním dechem dodává, že přestože už je v jihlavském angažmá třináct let, jedná se o jeho první hostování mimo domovskou scénu. „Je to dáno tím, že u nás v divadle jsem hrál prakticky ve všem, takže to ani nebylo možné, až teď. Takže člověk není najednou takzvaně mezi svýma, prvních pár dnů ve Slováckém jsem byl napjatý jak pravítko, abych něco nepokazil,“ usmívá se.

Statečně předstírá bezvědomí

Na první zkoušce Zamilovaného velvyslance bylo Lukášovi řečeno, že se může dva dny jen dívat a poté bude mít samostatnou zkoušku s režisérem. „Bylo mi ale hloupé tam jen tak sedět. Režisér Igor Dostálek se zeptal: ‚Dáš to?' A já: ‚Jasně,' a vlítnul jsem na to. Neměl jsem ani nic na převlečení, ale zul jsem si aspoň boty. Je to taková divadelní pověra, že po jevišti se nechodí v civilních botách. Jeden kolega si toho hned všiml a říká: ‚Tos udělal správně,'“ vzpomíná na první zkoušku nová posila slováckých herců.

Na premiéru se těší, i když zkoušení bylo místy náročné. „Trošku to bolí. V jedné scéně mám zakopnout o počítač a když mi poprvé režisér řekl: ‚Zkus to,' odporoval jsem, že jakmile mám do něčeho kopnout, rozflákám si holeň. Což se samozřejmě stalo, takže ji mám pěkně bolavou, ale při zkouškách vždy po této scéně ležím a statečně předstírám bezvědomí. Teď ještě abych to schytával dveřmi jen v těch chvílích, kdy opravdu mám, a bude to dobré,“ uzavírá se smíchem Lukáš Matěj a dokládá tak to, co se o novince Zamilovaný velvyslanec říká - že půjde o bláznivou komedii, která nedá bránicím diváků oddechnout.